Z hysterie Křtin a Křtinského údolí

Autor: Vojta Gregor Celofán...

Z hysterie Křtin a Křtinského údolí

Vojtěch A. Gregor-Celofán

   Ve své studii o vzniku a vývoji údolní a jeskynní sítě Moravského krasu psané v r. 1981 a tudíž v angličtině, odmítám erozi jako hlavní mechanismus vzniku Křtinského údolí.  Údolí Křtinské či Údolí Křtinského potoka, jak jest také nazýváno, se do angličtiny překládá jako the Krtiny Valley či the Krtiny Creek Valley: české "ř" je degradováno na anglické, většinou neznělé "r". Pravím, nechte jméno mluvit samo za sebe!  Odhaluje hlubokou vědeckou pravdu: údolí vyhloubili krtci!  Geologickým důkazem jsou krtiny na krasových plošinách nad údolím.  Recentní  computer enhanced false color satellite images obhospodařovaných ploch na těchto plošinách ukazují, že distribuce krtin není náhodná.  Krtiny sledují tektonické linie, závrtové řady, přednostní orientaci škrap a povolíme-li uzdu fantazii, také podzemní průběh mělkých krasových toků.  Zastánci krtků chápou krtiny jako pseudokrasové jevy, jakési půdní prdele, které usnadňují únik podzemním a takto illegálním plynům a současně ulehčují infiltraci povrchových vod do půdního horizontu. V krasových oblastech zvyšují rychlost krasovění v zóně vertikální sestupné cirkulace autochtonních (meteorických) vod.  Tímto způsobem napomáhají, v těsné spolupráci s volenými představiteli krasových obcí, vzájemnému porozumění mezi jednotlivými fázemi přírodního systému voda-hornina-atmosféra-volený představitel. 

     Leč zpátky ke Křtinám.  Náboženský pomatenec a vatikánský špion Martin Alexander Vigsius ve svém spise Vallis Babtismi alias Kyriteinensis tvrdí, že jméno obce a údolí pochází od křtu, baptismu, tedy potápění čerstvě narozených spratků do studené vody.  Potom, co statistiky ukázaly vysokou útopnost novokřtěnců a obyvatelstvo založilo Svaz negativních potapěčů, baptismální praxe se omezila na lití studené vody na hlavu.  Procento utonulých kleslo, pravda, ale zvýšilo se procento těch, kterým "kapalo na maják".  Jenže nic na světě není jednoduché.  Jak mi prozradil jistý spřátelený kněz-historik, Vigsius se ve skutečnosti jmenoval Vichs (česky Viks) a byl romského původu, pleti jako viks na boty.  Jeho spis se před Oleninovou censurou jmenoval Vallis Babismi alias Krteinensis, v českém překladu Údolí bab (babí) neboli krtkovské.  Viks ve svém spisu na mnoha místech propadá náboženské extazi a dusí se v nesmyslných exklamacích.  Často je nemožné rozeznat, mluví-li o děrách babích či jeskynních.  Není také jasné, zda zmínky o babách aplikuje na řeholnice bývalého ženského premonstrátského kláštera v Křtinách nebo na helmbrechtnice starodávného hampejzu v Babicích.  Z toho, že Moravany nazývá Markommany (tehdejší termín pro narkomany) by však člověk mohl soudit, že Viks ví o čem mluví.  Základním faktem zůstává, že Viks je prvním hystericky známým děrozpytcem, který přisuzuje vznik údolí podzemní činnosti krtků.

     Ona to je vůbec taková zamotaná záležitost.  Najdou se takoví co tvrdí, že ženský premonstrátský klášter v Křtinách, datovaný do začátku 13. století, nikdy neexistoval.  Já neříkám nic, ale na moje slova dojde.  Klášter existoval.  Řeholnice byly narkomanky; nevymřely po svíčce, jak se jeptiškám obecně stává, ale po opiu.  Opium, jak jest obecně známo, je výtažkem z nezralých makovic a těch byl vždy a všude – hlavně ve vyšších institucích – nadbytek.  Klášter podryli krtci a na jeho troskách byla později vybudována kaplička Jana Křtitele Krasového.  Klíčem k této interpretaci je zmínka, že klášter byl premonstrátský, tedy pre-monstrácký, a takto předcházel existenci monstra – jinými slovy existenci výše zmíněného špatně vyřezaného svatého.  Kaplička padla spolu s Křtitelem v r. 1990.  Dnes se na jejím místě rozkládá záchodek hospody U Farlíků.  Za další důkaz Křtitelovy existence lze považovat pozorování známé speleoložky Evy.  Při jedné z mých explorací Eviny díry (v levém svahu údolí, nedaleko světoznámé Býčí skály) mi tato výtečnice důvěrně sdělila, že Křtitelův krápník jest malý a černý.       

     Novinkou je pro mne nově objevená zmínka o pravoslavném klášteru sv. Prochora-Zastánce v Křtinách.  Klášter prý stával na místě, kde byl později ústav pro choré – za stanicí autobusové linky Křtiny-Rudice-Jedovnice.  Tuto zmínku podporuje nález podivně znamenaných lebek v podsvětí křtinského chrámu.  Znamení lze pokládat za právně slavná a co se lebek samých týče, mohou alternativně patřit (1) lihomilům, kteřížto sekeru v hospodě U Farlíků zatnoutni chtěje, sekerou sami sešli;  (2) popům samým: při hře na balalajky (tzv. pop-music) a křtinské vodce se dokonale sťali.  Druhou alternativu považuji za věrohodnější.  Vysvětluje náhlé, hromadné vymizení popů a je v souladu s faktem, že kapalina v Křtinském potoce, poutníky nazývaná vodou svěcenou, jest ve skutečnosti vodkou zcela nekřtěnou, po čertech silnou.  Obsah toxických látek je podle recentních chemických rozborů tak vysoký, že dva-tři loky stačí povalit obecního vola (nemám na mysli pana starostu) a sedm loků i orthodoxního popa zdolá.

   Amen, krleš, Lomikel akhbar!