Vražda v Punkevních jeskyních

Poznámka webmistra: Tento text jsem kdysi dostal od Jirky Moučky. Mohl se psát rok 1999, rozjížděl se časopis ESTAVELA. Jirka mi tenkrát text dal v hodně salátové podobě, psaný strojem na průklepovém papíru a prý ho snad taky od někoho dostal. Projevil přání jej umístit do tohoto jeskyňářského časopisu. Nějak se mi jej však podařilo zašantročit, navíc nedlouho potom časopis stejně kleknul. Nyní jsem texty našel a doslovně přepsal. Nekteří aktéři tohoto absurdně komického dramatu ještě žijí a možná si vzpomenou na doby dávno minulé. Ostatním nechť přinesou aspoň dobrou zábavu. Nebo že by se mohl přihlásit skutečný autor?

VRAŽDA V PUNKEVNÍCH JESKYNÍCH – zima 1966-67

(sepsáno podle hodnověrných svědků) – v klášteře SVVŠ, Koněvova 47. Při hodinách:

češtiny

ruštiny

dějepisu

chemie

němčiny

zeměpisu, ba i v době přestávek!

            Vražda v Punkevních jeskyních:

I. Díl.

            Toho dne bylo v jeskyních rušno. Na prohlídku Punkevních jeskyní přijela jedna sovětská delegace, šejk se svým harémem, několik Číňanů a jeden eskymák se svou manželkou Polárkou. Ženy s pískotem nasedaly do vratkých loděk. Toho dne ještě nebylo hlášeno žádné utonutí. Do boje ovšem nezasáhla ještě dvojice: Generál Mastič a Standa. Po celý den se posilovali v bufetu a k večeru byli v nejlepší náladě. Starý dispečer je pivním hlasem vyzval, aby vzali loďku a odjeli pro sovětskou delegaci. Která již 5 hodin čeká na dně Macochy. Muži se nalodili a začala jejich pohádková jízda po podzemní říčce. S velkými obtížemi opustili přístaviště, kde se Standa vykoupal. Při příjezdu na Pohádkové jezírko navštívili všechny odbočky, než našli pravou cestu. Bez dalších významných příhod dopluli na dno Macochy, kde stálo několik nových stalagmitů. Po ohledání zjistili, že je to zamrzlá sovětská delegace. Rozdělali tedy oheň a po chvíli byli sovětští bratři opět v pojízdném stavu. Při nalodění došlo k potopené lodi. Lidé se chtěli zachránit, ale zjistili, že na lodi jsou v bedně místo záchranných pásů láhve s rumem v importním balení. Hloubka však nebyla velká a tak se utopilo jen asi 7 Rusů, za což později Standa dostal metál, neboť tvrdil, že loď úmyslně navrtal.

            Po chvíli se podařilo vyprostit i loď. Po novém nalodění spadl do vody generál Mastič a utopil se, ačkoliv se ho Standa snažil zachytit bidlem za hlavu. Standa převzal funkci kapitána a odrazil.Ovšem okamžitě narazil na protější stěnu. Po vyproštění pokračoval přímo do další stěny. Přes všechny obtíže plavby podával Standa souvislý ruský výklad, přerušovaný jen hlasitým škytáním. Na Čertově jezírku se pohodlně vyblil přes okraj loďky. Za několik hodin se Standa vyřítil s lodí na Pohádkové jezírko a přirazil k přístavišti. Nechal lidi vystoupit na druhou stranu lodi, čili do vody, což se zcela shodovalo se starým plavebním řádem. Na lodi zůstal jenom Standa a dva ruští staříci v rubáškách. Byli totiž hluší a neslyšeli pokyn k výstupu. Standa vyňal opatrně ze záchranné bedny novou láhev rumu a s rutinou ji otevřel. Potom se vypotácel z loďky na přístav, následován staříky. Zde si trochu lokl rumu a zahodil prázdnou láhev. Vytáhl voskovaný doutník, zapálil jej a začal výklad nyní ve francouzském jazyce. Staříci jej slepě následovali do Pohádkového dómu, perly Moravského krasu. Neopatrně však zavadí do jednoho lepeného stalagnátu a v tu ránu se zřítila výzdoba celé pravé stěny. V celku zůstal jeden krápník Jan Hus a ve stropě Dívčí sen, půvabně obrostlý kapradím. Podle zvyků průvodců zhasl v jednom okamžiku všechna světla a prohlásil, aby si návštěvníci vyřídili mezi sebou účty. V tom okamžiku přerušil velebné ticho jeskyní mohutný řev.

            Standa tápaje našel vypínač a rožnul. Naskytl se strašný pohled. Oba mužíci leželi v krvi na betonové podlaze. S hrůzou se otočil a běžel jako štvanec do loďky. Zde okamžitě položil asi 3 lahve vodky, které měl schované jen pro hosty. Odrazil se a za dvě hodiny se mu podařilo zakotvit. S hrůzou zjistil, že je bufet zavřen. Hledal tedy nadřízený orgán. Ten se válel v nepojízdném stavu pod stolem kanceláře. Po chvíli hledání našel Standa i spícího hlídače. Po chvíli pokusů zjistil, že hlídače rozhodně neprobudí. Vrhl se k telefonu a pokusil se vytočit číslo VB Jedovnice. Po půl hodině se mu podařilo rozmlátit telefon. Zůstal celý bezradný ležet v deliriu v koutě místnosti. Náhle se Standovi v hlavě rozbřesklo. Vzpomněl si na svého pionýra, který nechal někde ležet. Načal jej ve škorpě. Hbitě jej osedlal a tlačením se i s ním dopravil do Jedovnic na okrsek VB. Službu konajícímu strážmistrovi vrhl krásné šavle spojené s kopnutím. Otrlí mužové zákona nechali šavli šavlí a začali křížový výslech. Standa nedovedl vysvětlit odkud přijel. Proto mužové nasadili čuchajícího psa. Standa se hbitě zkroutil pod stůl a usnul. Šilci se řítili nocí za čuchacím psem. Stopa vedla do tmavého otvoru, ze kterého hučela podzemní říčka Punkva. Pes však zde ztratil stopu a policajti psa. Dále postupovali jenom podle zbytků šavle, které plavaly po vodě. Když doplavali na Pohádkové jezírko, ucítili mrtvolný pach. Nejdříve podezírali z páchnutí místního vodníka, potom když zjistili, že vodník je bez zápachu, pustili se do průzkumu komínů ve stropě. Když kapitán Mareš 7x spad, rozhodli se, že komíny vypustí z rejstříků podezřelých. Dále provedli potápěčský výzkum. Když se polovina mužstva potopila natrvalo, všiml si bystrý kapitán Mareš přístavního lešení, které vyčnívalo až doprostřed jezírka. Řítili se po lešení za kapitánem Marešem do temnot Pohádkového dómu. Pach mrtvol sílil. Tu kpt. Mareš o něco zakopl. Byla to láhev od rumu, na které našli stopy Standy Kroupy, kterého začali okamžitě považovat za vraha dvou ubohých mužiků, kteří se povalovali na zemi v louži krve, vody a bahna. Podezření ještě zesílilo to, že u zabitých byly dokonale prohledané kapsy a všechny peníze, rubly i kopějky byly pryč. Standa totiž po příchodu na četnickou stanici prohlašoval, že bude emigrovat do SSSR. Vzbudilo to útrpný smích úředníků, ale zde je tento smích přešel. Našli také občanský průkaz na jméno Pavel Starý, ale tomu nevěnovali pozornost. Mysleli, že jej zde podezřelý podvrhl, aby odvrátil od sebe podezření. Když se vraceli k přístavišti, slyšeli podivný rachot před sebou v temnotách. Když došli k přístavu, byla loďka pryč a na lešení leželo velké hovno.

            Mezi tím se v Punkevních jeskyních odehrávalo ještě jiné drama. Ředitel n.p. Moravský kras a vedoucí speleologického oddělení Moravského muzea v Brně geolog dr. Slezák poklidně vykonával velkou potřebu za Minarety. V té chvíli jej však přistihl anarchista Jiří Moučka, který se ubíral na loďce na Čertovo jezírko mapovat Čertův komín. Ano, byl to týž Moučka, který mužům zákona odejmul člun v domnění, že jej tam zapomněli minulého dne ožralí průvodci. S hrozným řevem se vrhnul na Slezáka a vrazil mu do konečníku náboj tritolu a hbitě zapálil šňůru. V té chvíli začala v Punkevních jeskyních honička o život. Slezák se spuštěnými kalhoty a hořícím šulíkem v prdeli pádil s řevem tichými Punkevními jeskyněmi v patách s rozzuřeným J. Moučkou. S hrůzou si rval vlasy z hlavy a vyl jako Ivan v říji. Chvílemi se také pokoušel uhasit zápalnou šňůru. Po dvou minutách došlo k výbuchu, který probral k životu muže zákona, kteří stanuli úžasem na přístavním můstku. Mysleli, že přichází jejich poslední hodinka a začali se křižovat a hlasitě modlit. Najednou uslyšeli v dáli šplouchání vody a vzdálenou zář karbidky. Ze záhybu chodby vyplouvala loď Moučky, na které spočíval podivný balík. Policisté se služebními pistolemi v rukou přinutili Moučku k přistání a nalodili se. Přímo na lodi začali křížový výslech. Moučka je však pokládal za jeskyňáře a prohlásil, že bude vypovídat jedině za metr piv. Policajti se však začali šprajcovat a tak je Mouka hodil do vody. Na vodu však vyplavala legitimace KSČ, která náležela jednomu z policistů a Moučka teprve tak zjistil, že utopencem nemůže být žádný pravý jeskyňář, neboť pravý jeskyňář není členem KSČ. Moučka doplul na přístav a vystoupil z lodě. Doufal, že se všichni policisté utopili, ale mýlil se. Kpt. Mareš byl policista, který se zachránil. Zachytil se totiž zuby za zadní okraj loďky. Na přístavišti chytře chvíli počkal až Moučka odejde do hospody a  pak vylezl z vody. Hlavou mu stále vrtal balík, který podezřelý veslař vzal sebou. Vydal se tedy za ním s úmyslem ho sledovat. Moučka zamířil do Skalního mlýna, kde se mínil ožrát a ukázat svůj úlovek. Čekali ho zde jeho kumpáni již zcela sežraní. Jakmile vešel, byl bouřlivě uvítán létajícím půllitrem, který mistrně zachytil v letu. Usedl vedle kamen a po vypití láhve koňaku rozbalil balík, ve kterém byly umístěny pozůstatky Ladislava Slezáka a ukazoval je poloožralým jeskyňářům a nabízel za nekřesťanské sumy. Palec nabízel např. za 700,- Kčs a pět prcků. V tom okamžiku vešel do lokálu kpt. Mareš. Nebyl vůbec nápadný, neboť jeho uniforma byla pokryta souvislou vrstvou bahna. Byl přivítán stejně jako Moučka letícím půllitrem, který mistrně zachytil svým obličejem. Když se zvrávoral, usedl na židli a objednal si sodovku. Tím na sebe upoutal pozornost. Byl vykopán a s rozbitou lebkou do příkopy pad. Moučka zatím prodal za 6000,- Kčs pravou hýždi dr. Slezáka.

            Kpt. Mareš byl odvezen soucitným automobilistou do místní nemocnice, kde po odstranění bahna byl identifikován jeho původ. Mezitím se Standa pod stolem šilcárny probudil a hned také omdlel z nedostatku alkoholu. Hladina alkoholu v jeho krvi klesla na kritickou hladinu 97%. Po chvíli se probral a našel pod židlí láhev s denaturátem. Okamžitě ji obrátil do sebe a nálada se mu tím pádem zvedla. Provedl vykradení strážnice, aby měl na vlak do Brna, neboť nesmírně zatoužil po svých rodičích a teplé posteli. Byl však při útěku zadržen na nádraží, neboť platil padělanými penězi, které byly zabaveny Sloupským padělatelům a umístěné na Jedovnické stanici k odbornému prostudování. Byl uvržen do temného Blanenského vězení, kde byl častým hostem. Znal se zde dobře se strážci a tak během hodiny byl opět na svobodě. Prchal rychle na nádraží, kde se setkal s Celofánem, který seděl na lavičce a dusil se nedostatkem nikotinu. Poskytl mu první pomoc. Zasunul mu do úst zapálenou partyzánku. Po několika šlucích bolesti přestaly. Společně se odebrali na Skalní mlýn. Po cestě našli ležet v příkopě nějaké ožralé individuum a tak jej vzali sebou. Na Skaláku zjistili, že je to Basílio, který dolezl v bolestech po čtyřech 3km od Blanska. Zde omdlel nedostatkem alkoholu a byl zachráněn Standem a Celofánem.

            Mezitím se kpt. Mareš v nemocnici probral z bezvědomí a telefonicky zařídil zátah na Skalní mlýn. Zátahu se zúčastnilo 10 batalionů kanadské jízdní policie, která byla pozvána a placena tvrdou valutou. Po těžkém boji bylo naloženo celé osazenstvo Skaláku do zelených antonů. Jenom Celofán valchoval v rohu z posledních sil 5 policistů s karabinami v obou rukou. Přes jeho statečný odpor byl spoután vlastním lanem a odvezen. V zeleném antonu se podařilo Moučkovi překousat lano, kterým byl připoután. Vytáhl z kapsy svazek šulíků a zapálil. Změnil tím zeleného antona v kůlničku na dříví. Stalo se to právě když projížděli pod Kateřinským prstem. Z Kateřinského prstu se sesypalo několik šutrů a také Ivan s Helenou, kteří zde zápasili o život na jedné z místních krajek.

            Když se vyhrabali z trosek, prchali všichni ke svým domovským hospodám. První ovšem doběhl Moučka na Holštejn, kde obsadil místo u kamen, když zpracoval před tím jednoho z místních lonťáků. Policie byla bezradná. Kpt. Mareš se v zoufalství vrhl do propasti Macocha. V letu ho však něco napadlo. Najednou se mu v hlavě rozjasnilo a když byl asi 5m nad zemí, rychle se vrátil na Horní můstek. Vnikl tajně do Kateřinské jeskyně a s karbidkou v ruce postupoval stále dál a dál. Pomalu se blížil k tajemnému výstupku, za kterým seděl s kocovinou Fantom podzemí Pavel Starý a klepal se strachem. Kpt. Mareš opatrně nahlédl za výstupek. V ten okamžik mu uštědřila elektrická instalace karbidové lampy nekřesťanskou ránu a najednou byl zcela mrtev. Pavlu Starému se ulevilo, takže si usral blahem.

            Další vyšetřování po něm si vzal jistý ožralec a puberťák Jiří Rousek. Převzal zápisky kpt. Mareše. Byl to zkušený psovod. Do hospody vedl on a z hospody pes. Jako pomocník mu byl dán jiný ožrala Radim Džupekt. Oba vzali vyšetřování za správný konec, nejdříve se pořádně ožrali.

            II. DÍL.

            Po silnici se řítila pekelnou rychlostí 12 km/hod oktávie, řízená bývalým předsedou speleologického klubu Otou Ondrouškem. Bravurně zvládl řízení na silnici v Pustém žlebu. Za ním se s řevem řítil skútr, na němž seděl jako přikován promovaný biolog Jan Himmel. Jeho strnulý pohled vyrušila až zatáčka. Trefil se rovnou do patníku u silnice. Mezitím se v zatáčce objevil Standa, tlačící svého pionýra pro kterého si zašel na jedovnickou stanici VB, kde byl až do teď vystaven jako záhada století. Když uviděl Jendu v příkopě, nejdříve si myslel, že je ožralý. Zjistil však laboratorními metodami, že má Jenda v krvi jen 28% alkoholu, čili podprůměrné množství. To ho velice udivilo. Až potom si všiml boule různých rozměrů na Jendově hlavě, kterou před tím považoval za matematický hrbolek. Proto jej naložil na záda a odnesl do blízké Ostrovské hospody, kde mu poskytl pomoc jako pravý samaritán. Mezitím Ondroušek řítící se silnicí přijel k Nové Rasovně. Za strašného řevu se otevřela zem a pohltila Ondrouška i s autem a krátkými kalhotami. Po výbuchu zeleného antona se Celofán s Basíiem odebrali do Sloupu do pičí farmy za účelem zušlechtění. Prožili krásnou noc se sifilidními dívkami na spacácích. Zde byli zadrženi pořádkovou službou a dopraveni na VB.

            III. DÍL.

            Fantom podzemí Pavel Starý ovládal svojí myslí tajné podzemní pancéřové dveře, plyny a vodu. Těmito tajnými dveřmi neprošli ani pracovníci n. p. Moravský kras, kteří se snažili prokopat Punkevní jeskyně s jeskyní Kateřinskou. Byl však strašně pověrčivý a bál se duchů. Některé celé dny se bál, aniž by strašil. Slavný psovod Rousek se svým rohlíkem a Radimem, kterého měl také na řetízku vnikl do tajemného podzemí. Fantom proti nim vyslal stádo cvičených netopýrů. Ve vodě hbitě pracovali špionážní pstruzi. Naši hrdinové se však nezalekli ani ožralého cvičeného jeskynního medvěda. Zatímco malý rohlíček dojídal zbytky jeskynního medvěda, naši hrdinové postupovali jeskyní štolou dále. Tu však byli přilákáni jeskynními kurvičkami do pasti, do které radostně padali, neboť uviděli na dně dvě krásné příjičné děvky. Místo toho je začalo zalévat jeskynní bahno. Hrozilo nebezpečí, že jestli se do tří hodin nenapijí alkoholu, zemřou. Tu dostal chytrák Rousek nápad. Začal pít bahno vsugerujíc si, že je to pivo. Za dvě minuty nebylo po bahnu ani stopy a naši odvážní badatelé se za pomoci rohlíka dostali do nejbližší putiky.

            Fantom podzemí jásal. Slavil další vítězství nad policií. Oblékl se do svého svátečního skafandru a odebral se do Punkevních jeskyní, které měl obzvláště rád. Zálibně sledoval čluny, které nad ním proplouvaly. Občas nějaký navrtal. Potom s požitkem sledoval mrskající se pasažéry. Nejraději měl sovětské kozáky, na kterých si obzvlášť zgustl, neboť to byl notorický teplouš. Po zralé úvaze se rozhodl, že se dnes opět zjeví lidem za účelem strašení. Fantom pohledem na kalendář zjistil, že je dnes sudá sobota a že se nestraší. Odešel do svého pelechu a usnul.

            IV. DÍL. (zpověď andělova)

            Po uzavírací hodině se zvedli z hospody naši detektivové a rozhodli se, že vykradou jezírka. Uzmuli člun, dorazili na dno a vnikli do jeskyní. Když míjeli Anděla všimli si, že tento fluoreskuje a mrká na ně. Rohlík zahynul jako doga a vzdálené hodiny odbily půlnoc. Anděl se nadzvedl, zatřepal křídly, zapálil si cigaretu a posadil se. Zkoprnělé policisté od něj vykajlovali špinky a též si zapálili. V tom Anděl promluvil hlasem kastrovaného býka: Soudruzi a soudružky, byl jsem svědkem vraždy v těchto posvátných prostorách. Vraždu spáchal On. Bojím se vyslovit jméno fantómovo. On byl totiž oné osudné středy v Pohádkovém dómu a zastřelil dva sovětské mužiky. Chtěl totiž získat nějaké rublíky aby je v bance vyměnil za dolary. Jděte hned do banky a čekejte tam na něho. Anděl dokouřil, zašlápl wajgla a zkameněl na svém místě. Policisté vybrali peníze a prchli z jeskyně.

            V. DÍL. (svědectví vodníkovo)

            Když projížděli prvním Pohádkovým jezírkem narazili na vodníka. On, řekl vodník, dejte si bacha. Policisty to vůbec nevzrušilo a opět kajlovali špinky. Nemám, řekl vodník, ale napijeme se. Tak se stalo. Láhev škytla, špunt letěl do vody a vodník nalil. V tom jej cosi trklo: „je vám 18 let pakátli?“ Ano, ano volali sborně a prolévali hrdly ušlechtilý mok. Vodník se vynořil a pak jim vyprávěl toto: chyťte fantoma je to lotr. Když se prohání ve svém skafandru pod hladinou Punkvy, lechtá mě na nohách. Nevíte kolik je hodin? Ptali se policisté. Ale vodník neodpovídal. Opět se tupě díval do vody. Mlčky vypluli ven. Už vás mám pacholci, děl noční hlídač a uvedl do chodu starý kulomet. Mužové s výkřiky za větší dojivost zemřeli na oltáři vlasti. Čest jejich památce!

            VI. DÍL.

            Když Standa v Ostrovské putyce zjistil. Že nemá peníze, hbitě se vytratil. Jeho kroky vedly k Punkevním jeskyním, kde chtěl požádat starého hlídače Kuchaře o finanční, duševní, alkoholickou a sexuální podporu. Když tam došel spatřil krvavou jatku. Těla policistů byla prostřílena jako řešeta a hlídač přes ně cedil grog. Standa hlídače vzal přes hlavu a vypil mi grog. Potom jej projel a vzkřísil. Peníze však hlídač neměl, protože jezírka byla vybrána. Standa si však věděl rady. Prohledal kapsy policistů a našel zde 5 Kč značně posintrovaných, dále nějaké feniky, grosze atd., a dokonce 48 kopějek, které pečlivě uschoval. Potom se odebral na autobus s úmyslem odjet do slavné brněnské banky, aby ruskou tvrdou valutu proměnil na tuzemskou. Kdy vycházel ven, byl uštknut ratlíkem policistů, který se probral z bezvědomí a dostal šok. Tak ho zajistili příslušníci poříčního oddílu VB Brno-přehrada, kteří hledali na Čertově jezírku loď zmizelou z brněnské přehrady. Našli zde však jenom její kotvu. Jedna čínská výprava měla za průvodce Standu, který byl den před tím vzkříšen policisty. Dnes byl Standa zvláště výřečný a s číňany se plynule bavil v jejich mateřském jazyce. Kdy odrážel od přístaviště na dně Macochy všiml si, že v řečišti není vody. Přesto zapnul motor a odrazil bidlem loď od můstku. Nic se však nestalo. Najednou však voda začala stoupat, Standa tedy rychle rozjel loď. Když dojel na aktivní tok Punkvy zjistil Standa s hrůzou, že Punkva teče opačně. Nic netušící číňané krmili macaráty. Náhle voda stoupla až ke stropu a přimáčkla číňany. Neblbni fantome volal Standa, nepouštěje bidlo z rukou. Voda náhle opadla a zplacatělá čínská výprava mohla plout dále. Náhle však ze Spirálového komína začalo padat kamení a za chvíli vypadl také Moučka v ruce třímaje zednický metr. Standa začal Moučku hostit láhvemi zdravotní vody, kterou měl specielně uschovanou pro něj v akumulátorech. Když doplula loď až  na Pohádkové jezírko, kde Standa tvrdil, že pes, který tam má hlavu ještě nikdy nezaštěkal. Najednou se ozval pekelný štěkot a pes pouštěl z huby kouř a dým. Standa se zděsil, ale Moučka jej uklidnil řkouc, že zde nechal časovanou bombu na Přibyla a také tam přiložil ratlíka, kterého našel u vchodu kdyby bomba selhala. Číňané radostně vítali jasné denní světlo a pitomě se čučeli do objektivů fotografů.

            VII., VIII. DÍL.

            Jedné noci se šel Standa podívat na stavidla. Tu uviděl na stavidlech sedět temnou postavu. Slyšel, jak si tato postava brble, že neměl mužiky zabíjet, že je měl radši přejet. Byl to on, fantom Pavel Starý, který si máchal nohy za účelem kurýrování kuřích ok. Standa se skryl do vedlejší chodbičky a stal se svědkem, jak Pavel Starý mění pohlaví. Fantom se tak pudem sebezáchovy změnil v krásnou pannu. Standa zavedl s touto pannou rozhovor, týkající se společné soulože. Tak se stalo, že se dostal do smrtelného objetí fantoma. Fantom naložil mrtvolu na záda a vyhodil před jeskyně, neboť byl velmi čistotný. Zde jej našli Milan s Helenou. Uviděli také stát u příkopu Standův pionýr. Milanovi Chytrému bleskl hlavou nápad. Rozhodl se dávat Standovi elektrické šoky pomocí indukční cívky pionýra. Pomocí kapesního nože opatrně vyňali Standovo chrabré srdce. Helena k němu přiložila elektrody, tvořené kapesním nožem a rezavým hřebíkem. Milan zatím šlapal. Po dvou hodinách Standa oživl a požádal o pivo. Hladina alkoholu v krvi byla jen 95%, což je pro Standu téměř smrtelné množství. Milan doběhl včas a Standa po požití tohoto posvátného moku přímo ožil.

            IX. DÍL.

            Pomocí rychlých zvědů vyslaných do okolních výčepů bylo shromážděni všichni, kterým fantom ukřivdil. V očích mužů se zračila nenávist. Jdeme, pravil Standa a vedl dlouhý průvod. Ozbrojeni kyji obstoupili fantoma a mlátili do něj, i když měnil tvary a pohlaví. Ubitého fantoma na místě zpopelnili. Jeho dušička na netopýřích křídlech se vznesla do pekel. Všichni pak minutou ticha uctili památku všech zesnulých, naložili jejich těla a položili na dně Macochy. Poté 7 dní zapíjeli žal a notně zpiti podepsali přihlášky do jisté politické strany.

K O N E C.