Báseň o rudé garáži...

            Symfonieta červené garáže…

            Emanuel Brčko

Noc…černá jak aristokrat nebude se opakovat.

V této Rudé garáži zase na nás doráží.

            Tak jako lvi v kleci jatí, proti sobě zaujatí….

Na zítřejší objevy těšme se jak posedlí.

            Krásné sny si přeji sobě, ať je ticho jako v hrobě.

Chrápajícím čisté nosy…kdo to funí? Polobosý….

Proč tak heká? Co tak kleje? Toaleťák za ním vlaje….

Klika cvakla, dvéře letí, až rozsype se smetí….

            Průvan takto vzniklý mi není vhod, zda najde… původní vchod?

Mám místo špatně umístěné, neb jiné bylo obsazené.

            Ven vystřelil za rachotu stakat prdů z kulometu…

Přízrak na veřeje sedá, to se mi snad jenom zdá.

…. ….. .. ….. …. …. .. …. … …….

… … …. .. .. ….. …. … … .

            Poznat jej mi není dáno, to je ale krááásné ráno.

A venku je bezvětří, slunko pere do dveří.

            Vstanu, vody navařím a soudruhy si udobřím.

Budou si mne považovat dnes nechají vystrojovat.

            V trenýrkách ven vyběhnu a sněhu tam naberu,

potom dřív, než řekneš: „Bič“, stavím hrnce na vařič.

            Poctivost mne pohání, nedopustím plýtvání.

A tak včerejší fazole budou zase na stole….

            Já nemám dosti invence, však je to dobrá koncepce.

Mívám tuto skromnou vizi, už se vidím v televizi!

            Ten včerejší noční hekal, celý stůl jak šach rozmetal….

Chci mít ve všem pořádek, stavím holínky do řádek….

            Při dnešní akci velmi tvrdé, lidstvo na nás bude hrdé.

Vitamínů bude dost, zdokumentujme jedinečnou událost…

            Všechno stíhám, to jsem borec, už mi vaří druhý hrnec.

Do jednoho dávku čaje, óóó jak ten sníh krásně taje….

            Do druhého pytlíky fazolové polívky.

Tvrdého sejra na kostky, česnek utřu na kousky

            a ještě brzo po ránu přidám šišku salámu

a slaninku na nudlinky….polívka jak od maminky!

Kamarádi vstávají, sliny se jim sbíhají.

Zdalipak oni v noci taky slyšeli ty strašný zvuky?

            Krásné ráno, volám z dálky, podejte mi svoje šálky.

Snídaně je hotova, kaloricky hodnotná…..

Jak si čaje okusí, hluboce se zamyslí.

Kdopak včera v službě byl, že ty hrnce neumyl?

            V tom odvaru něco chybí a dolívám tam slivovici.

Když jim mé thé nevoní, polívkou to dohoní…

            Je to extrakt smrdoucí! Konstatoval vedoucí…

Chce se na mne vytahovat, nebudu to komentovat.

            Již dosti hloupých otázek, mám z vás špatný obrázek.

Zatím všechno vychází, prožívám mocnou extázi.

            Nic nedělat, nic nezkazit a o smír se pokusit.

To né já, to rýma vaše, mate všechny smysly naše…

            Než budeme degustovat, musíme tě zkontrolovat,

dí přátelé a jak z rychlíků, vyskakují z péřových pytlíků….

            Čekám jenom samou chválu, Likér Macocha, (svítící tyčinky, tričko s odznakem, týřidlo, pytlík na materiál) a jeskyňářskou slávu….

Pýchou svou hruď nadmutou a poklici zvednutou.

            Cože? Šálí mne snad zraky? Mezi (mušličkami, písmenky, uzeným, slaninkami glutamáty) fazoli a párky….

Nenápadně a až skoro stydlivě kouká ven….

            Natvrdo uvařený exkremen!

            Zděsil jsem se dosytosti, rázem tuším souvislosti.

Všech včerejších výkřiků, rychle šahám na kliku.

            Pryč! Pryč? Pryč je diplom, kariéra, krteček i sláva,

Co mi jedinou radost a smysl života dává….

            Nezištnost mou dopolední, kamarádi nedocení….

Z bivaku (co rudě září) mě zahání, ženou vzhůru do strání.

            Do Emanů mi spílají, předměty za mnou házejí…..

A tak pecly, crolly, shunta, (přílby, gumáky, karabiny, Leo časopisy) a tkanička pokálená…

            I s čísi botou…. Přistály mi na ramena.

To jsem ale bystrý tvor…

…hodil ji sám autor.

Z básnických sbírek Emanuela Brčka – Balady o hovně….