Balada Metrácká

Autor: Vojta Gregor Celofán...

BALADA METRÁCKÁ

ANEB

JAK KÓŘIVÉ ŽANEK ZAHUČEL V CHLUPATÝM

Savannah Punkva!

   Tak to jednó byla v Blenskou City betálná plotna a té se hókalo metrácká.  Békala, Čupr, Čurinka, Čuta, Docek, Hrabě Orlov, Jara Hladík, Kelf, Lecián, Mudřec, Pračlověk Janeček, Pupenec Heřmánek, Žluťas alias Žlutej, dneska už Bílej pán -- šici borci až na půdu.  Váleli to s nema taky borci z brněnskýho Štatlu, Maugloš, Bezprsté Šolim a další kosi. 

   Metráci štatl nekóřili, ale von v Blenskou City taky žádné štatl není a šmrncat se po Dukla Avenue, před šilcárnó nebo vokolo rathausu je levingston.  Navíc, každé z metrácký plotny hakloval, žádný áčka, takže lováče byly, krupica se sypala a žádné z nich nemusel kajlovat.  Vobčas válec nebo škopek den před beróskem, ale žádná křeč.  Metráci nosili hára solidně vomiganý, žádný paka.  Pěkně vypalovali zobák, to jo, zasóvali škopky, bahno Punkvó hrnulo a červ taky, a vobčas to křtili rumunskem.  Metráky zgómnuls v Punkvě, Palavě a Dukle, taky v Sokolovně, v Dělnickým domečku na Žižkecu, a nekdy U šesti stehen, U Štěpána nebo U Jana a taky na Jégrhauzu nad blanenským pryglem.  Sépka a Hejčárna nebyly v tý době na mapě.

   Metrácká plotna štatlovala v Moravským krase.  Hókali si krasavci a gómali krasový lochny a zdě.  Nad Blenskou City rumplovala zoncna, pecen házel hicnu do voken, ale metráci, místo aby se vyvalili na cédák nebo na prygl, zajeli do nejaký tý lochny, do Hlubokáča nebo do Chlupáča, a bóchali tam nový kéry.  Plembák na štricli, v karbáčích bič, kýblovali maglajz, hamrovali šutry a pumpovali vasrovicu.  Vobčas zahlásili lochna krén, negativ, a valili lapat bronz do zdí.  Cvakli se na špagát a zavěsili do Hřebenáča, do Velký Šluchty nebo hodili kotvu u Matky Němcový v Bretršlágu.  Tam jely glgačky ve velkým.  Borci vařili klofnu, váleli betálný zonky, chálkovali špicové sulc s voctem a kirošem, a mastili kiby.  Při vopušťáku se zaťal tomahawk do futra – Matka byla benevolentní – a konópci, kerý už nevládli habrama, vodšlajchčili chrupnit do morgošky na krchově za palušó.  Z celý tý plotny akorát Mója Silopaž byl nejaké poťapané, trochu na štriclu, jako by se vylomil ze šaškecu.  Šici borci drželi móku v póku, akrorát Mója v sáčcích.

   Hajfy měli metráci vygómaný, to je bez hecu.  Každé si dával bacha na klacek aby neklofnul kapelmajstra nebo neuvrtal šróbla, a voplodňovačka byla pas.  Dyž nekomu ujely haksny a koc nabóral, byl to pracovní úraz.  Dyž se vykřesal, většinó sklókl na goldnový kódry a vogriloval se.  K ex-kocórům byli benevoletní.  Dyž tak jednó Docek klapal po Dukla Avenue na kér, vlítnul do šamstra, keré se tam prohazoval s jeho bévaló koc.  Vona byla těhula, už pěkně nafóklá.  Docek zaplétval šarmem: “Tě vnímám, lasice, gdo tě tak blbě nabóral?  Von?” a kévnul glocnó na teho šamstra.  Ten vatra byl z teho kapánek vytrslé, na větvi a turbulentní, ale pak sklapnul jak píchlá guma.  Von Docek byl borec, vo tom žádná řeč.          

   Mlaty měli metráci na háku, ale vobčas se nejaká štychla.  To jednó, na začátku šedesátejch, v brněnským Štatlu vařil nejaké Bulis.  Dodnes jedó hlášky vo tom, že to byl king Štatlu a betálné mlatař.  Hovno, hovno, zlatá rybko, ani ťuk.  Dyž v Řečišťu probíhala začátkem padesátéch nová Trójská a meltovali se tam Páprdupolos a Málolíz Glézos, komančovský véšky v Práglu vysunuli benevolenci a votevřeli dlaň.  Každé pako z Řečišťa, keré registroval červenó, mohl sbalit kramle a nasomrovat se do Velkomoravskýho rajchu.  Do Štatlu jich zabruslila velká sajtna.  Dali jim kéry zadarmiko, lováče bez hokny, každýmu válce a lampu červa, lébos betálos.  Tak ty riverbojs – mezi nema Bulis – byli langvajlnový.  Traverzovali Štatl a gde jaké trabl, tak byli v nem.  Šecko křivý války, to je tutáč.  Meltovali se mezi sebó a s morgošama (dneska se jim hóká “romové”).  Biskáč – plac pod Peťákem naproti Velkýmu Franclu – béval velkým ringem.  Celda, borec keré kéroval na Biskáči a z vokna házel šmíra rovnó na plac, zgómnul hezkéch pár romopraček.  Jednó, dyž vyhópl z betle eště než se vyvalil pecen, zmerčil na kostkách rybál červené a v něm uvalené radar.  Čisté šnitek břitvó, žádné hec.  

   Bulis nebyl žádné mlatař.  Von byl spíš vatra: s bídó 170 čísel, hlásek jako konipásek, hára jako pako, špinku v rypecu a kolky plný goldnovéch kódrů, ale rumpoleto, to von negómal.  Za ňé se rumplovali ty jeho riverbojs, neco jako privátní vochranka.  A žádný velký terno.  Váleli křivý války, ale habry měli chabý a správnýmu moravskýmu hospodskýmu facákovi nemohli vodolat.  To jednó, v šedesátejch, Docek a jeho kámoš, nejaké Eda Barša z Volomučan u Blenskou City, dali traverz Štatlem.  Byla kruta, klepali kosu a tak hodili navigaci do Pavcu.  Na lampu červa, tatara, nejakó tu kolovanó, nabalit koňa u céčka, šecky štreky votevřený.  Pavec je ponorka, klesá se tam po treplách.  No a protivá nim stópal Bulis a ty jeho riverbojs.  Úzké profil, husto, třenica, Bulis křachl Edu do ksichta a hókl, “Víš gdo já su?  Bulis, king štatlu!”  No a ten Eda, von byl vazba a řízek až na půdu, haluze cóglař hadra, zakontroval:  “A víš ty gdo já su?  Eda Barša z Volomučan!”  A šlupnul mu pecku, poctivýho moravskýho facáka přes celó tlamu.   Bulis se zbóral, zroloval se po tech treplách a vzal celó tu svó sajtnu sebó.  Dole byl velké šmetrról a potem se ty riverbojs vypařili, žádná křeč, a v Pavcu bylo šecko klap. 

   To taky jednó, to už v sedumdesátejch, v Krasu házeli machra fetoši z Klanu fogařů.  Kérovali v lochně nad Salmovkó, kalili tam téčko, do dřev répali Territorio Bandolero, nosili dlóhý harizony a mačety, velká hustota a velký dusno.  Jednó vo víkendu naklapali metráci na Chlupáč a zgómli, jak se kolem jejich bódy nad Chlupáčem vošóšijó ty fogaři a potijó fošny ze střechy.  Z placu na ně nastópili, ale ty fogaři začali tasit mačety a vypadalo to na těžkó kchánovanó.  Metráci nezaváhali a vodvázali z řetěza Žanka Leciána.  Jak to ty fogaři zgómli, hnedka zapíchli ty svoje mačety, vzali kramle a laufčili pali aby zakonzervovali sandál.  Nejaké Fred, fíra tech fogařů, totální streptotik, displejoval borůvky pod baterkama a řepu šédrem další dva metry. 

   Metráckó sajtnu fírčil betálné kéma, kerýmu se hókalo Kóřivé Žanek.  Žádné móka, hlava mapa, žádné bílé flek.  Žanek gómal lochny už vod štyrycátejch.  Von je vymetal ěště se starým Absíkem, Vlado Vondróchem, Tunálem a v padesátejch s Čubukem, Kyněró, Maléřem, Sokolíčkem a plotnó dalších betálnéch borců.  Rauchčit válce, to von taky gómal.  Fókal startovný a zeusky, ale když se nasypal písek tak taky Sparty ve tvrdým a marlboráče.  Dvacku za šichtu vypálil, to je tutáč.  A každé válec radovanec.  Dal šluka, vypleštil augle, rozglábl maulcnu a nassál jako ventoš v Krémě.  Dyž vyfókl, tak se mu dekle nad auglama roztáhly jako fény, jak páví vocas, a Žanek némlich levitoval v luftě.  Bahno von pařil, a rumunsko taky, házel správný góly a žádná křivá válka.

   V 19 kilo 76, metrácká sajtna krtkovala v Chlupatým.  Borci se tam vsomrovali do nový šluchty, kerá je hodila do novýho kéru.  Gómali, házeli přemysla, a na to by pré měl hodit čučku Kóřivé Žanek.  Žanek v tý době už házel na lochny kakáč, žádná krtkovaná, akorát myslivna.  Metráci naklapali k nemu na kér – von tam házel sicnu u bedny, fókal žvára, čechroval lahváče a dával fifku – a začali do ňé hustit ze všech stran.  Klavírovali do ňé, vařili a hučeli až z teho Žanek měl bordel v řepě.  Vytlačili ho z kéru a dotlačili na Chlupáč.  Tam mu hodili pod haluze špagát a zatlačili ho do lochny.  Žanek sfáral až do teho novýho kéru, hodil šmíra a hlásí sledovanec, registr, je to špica, tady muselo valit hezkéch pár škopků než ten kér vybóchaly.  Pak zahlásil loď, teď pré pilu k Matce na hrnec.  Vysókal to po špagátě až na spodek róry a klapal po šprinclách na čerstvé luft.  Ta róra byla vertikála, taková studňa volepená do betonu jako senkrovňa a némlich patnáct délek na hlóbku.  U horního konca róry Žanek šlahnul haluze do luftu, hóknul “Docku, je to špica” – a v tom návalu radovanca mu dal kiloš po pysku.  Haksny vopustily šprincle, Žanek upustil tělo a zahučel do róry dřív než bys bahno frťanem zazdil.  Ani ty dekle nad jódovkama ho nezašlajfovaly.

   Jo, kémové, to byla můra, průser jak Brno, dusno na kvadrát.  Dyž Žanka z tý róry vycucli, tak byl plastické a vo hezkéch pár čísel kratčí.  Cemra měl naraženýho, štriclu taky, žebřiňák srolované a knochny ve fajách zborcený – ty, kerý zvostaly rovný, mu prošily ty jeho galoše.  Klendra ním lomcovala, klepal kosu a klechtal kelcnama.  Porucha až na půdu.  Dyž ho šópli na máry a pumpovali do ňé morfáč, Žanek hóknul:  “Docku, vysaď válec.  Dokáď můžem fókat, je šecko v okeju”.  Lebka korba, takové tvrdé řízek byl Kóřivé Žanek.  

   Žanek produrchčil ve špitálu dva járy.  Vobčas ho registrovali jako nevopravitelnýho.  Háforo už hlásil konečnó, házel lébně mávačku, ale dycky přikvačila ta jeho sajtna a přitlačila válce a lahváče, Žanek nassál a byl zase v okeju.  Dyž ho vykýblovali z nemálu, Žanek štatloval vo kriclách, dlabal lochny a celé kras, ale ta jeho sajtna a ty kóřky mu zvostaly.

   Jo, mrtě járů už je pali vod tehle válek, šecko projelo v minulým litru.  Je to pasový, háforo metráckéch borců zajelo pod macešky – Maugloš, Kóřivé Žanek, Heřmánek, Docek, Lecián, Bezprsté Šolim.  Kóřivé Žanek durchčí na blanenským krchově.  Ale zvostala po něm ta nová štangla na měření hlóbky – Žankův vozembóch.  Jeden Žankův vozembóch ekváluje 15 délek.  Podle poslední kalibrace je hlóbka Velký Šluchty, kerý se taky hóká Stepmutra, 9.2 Žankových vozembóchů na normál Dolního rybálu a 12.5 Žankových vozembóchů na dno vodtokovýho sifecu.  Krleš, krleš, krleš!

Podle Docka, Kóřivýho Žanka a vlastní bedny zašrajbčil

Celofán,

kdysi borec z brněnskýho Štatlu, Blenskou City a Moravskýho krasu,

skalosapač, děrozpytec a lihomil,

dneska drutěva z Výdrholca, BC, Kanada

Chronologický slovník méně známých výrazů a slovních spojení z brněnské hantýrky a lokálních jmen

kóřit, nekóřit – znát, neznát, ale také a v tomto případě mít či nemít rád, preferovat nebo

   nepreferovat

Dukla Avenue – bývalá Dukelská třída, dnes Rožmitálská ulice v Blansku

krasový lochny – krasové díry, jeskyně

zdě – skály, skalní stěny a útesy

Hlubokáč – Hluboký závrt a jeho jeskyně v blízkosti Macochy v Mor. krasu

Chlupáč – Chlupatý závrt a jeho jeskyně v blízkosti Macochy

kér – byt, apartment, ale také jeskynní dutina, prostora, dóm

plembák na štricli – jeskyňářská, (hornická) přílba na hlavě

v karbáčích bič – v karbidových (acetylénových) lampách (místo vody) nachcáno

lochna krén, negativ – další pobyt v jeskyni není dobrý, záhodný, lákavý

cvakli se na špagát – navázali se na horolezecké lano

Velká Šluchta – propast Macocha

Bretršlág – Ostrov u Macochy

sulc – bílá tlačenka, která U Němců byla “vopravdická špica”, přímo božská ambrosie

kiroš – cibulář, cimbál, cibule (kořenová zelenina)

vodšlajchčit – odplížit se

morgoška – márnice

poťapané – pohlouplý, na štriclu, zralé na šaškec

těhula – těhotná žena

turbulentní – rozrušený, rozdivočelý, připraven se bít

Řečiště – Řecko

nová Trójská – občanská válka v Řecku v padesátých letech a následující nepokoje a

   represe

registrovat červenou – hlásit se ke komunistům

riverbojs – Řekáli, Řekové; spolu s první vlnou řeckých immigrantů přišly do Česka také

   sestry Marta a Tena (Athena) Elefteriadu, později populární brněnské zpěvačky

langvajlnovej, být takový – mít dlouhou chvíli, nemít co na práci

morgoši – cigoši, saze, cikáni, dnes občané romského původu, Romové

Biskáč – Biskupská ulice pod Petrovem, specielně náměstí naproti vchodu do    

   Františkových sadů

romopračka – rvačka, pranice mezi cikány (romy) nebo mezi cikány a Řeky; termín je

   odvozen od pračky na prádlo ROMO, vyráběné v Československu v šedesátých letech

rybál červené – kaluž krve

radar – ucho

traverz štatlem (dát) – štatlovat, chodit, flákat se po městě

Pavec – Pavilon, brněnská taneční vinárna na Zelném trhu

vatra, vatýrka – chudák, ubožák, opak (správnýho, betálnýho) borce nebo řízka

Volomučany – vesnice Olomučany u Blanska

treple – schody, schodiště

haluze cóglař hadra – ruce, proti kterým jsou cihlářovy (ruce) ničím

šmetrról – původně pečivo, trubička z lístkového těsta plněná smetanou nebo šlehačkou;

   zde, v přeneseném slova smyslu, hromada (pletenec) těl

fogař – kat; Klan fogařů -- Klan katů, nevítaná a nežádoucí “trampská” skupina působící 

   v Moravském krasu v první polovině 70. let

Salmovka – Salmova stezka, vedoucí z Pustého žlebu nahoru na Macochu

kalit téčko – pít nebo čichat toluenové preparáty

potit – krást

kchánovaná – bitva na nože

zakonzervovat sandál – zachránit se před rozhozením sandálu, t.j. před rozbitím obličeje

   a generelně před výpraskem

streptóza, streptotik – stěhování mozku do prdele a hoven do hlavy; člověk trpící touto

   chorobou

displejovat borůvky pod baterkama – mít modro (modráky) pod očima

zeusky – cigarety Olympia

maulcna – ústa

Kréma – brněnské krematorium; ventoš v Krémě – ventilátor ve spalovací peci

dekle nad auglama, nad jódovkama – obočí

fén – vějíř

némlich – téměř

levitovat – vznášet se (ve vzduchu)

studňa volepená do betonu – vertikální šachta zpevněná betonovými skružemi

senkrovňa – septik, nádrž na tekutý odpad

délka – 1 m, jeden metr, základní metrická jednotka délky

cemr – gébiš, karosérka, zadek, prdel

žebřiňák – žebra, hrudní koš

knochny – kosti

háforo, mrtě – mnoho, spousta, velký počet

házet lébně mávačku – loučit se se životem

nemál – špitál, nemocnice; vykýblovat z nemálu, ze špitlu -- propustit z nemocnice

kricle – berly

štangla – tyč, v tomto smyslu jednotka délky

jeden Žankův vozembóch ekváluje 15 délkám – jeden Žankův vozembóch se rovná 15 m

Dolní rybál – Dolní jezírko v Macoše

sifec – jeskynní sifon