komiksy

Redakční rada varuje!

    Komiks provozovaný Vendelínem Karbitem na těchto stránkách je nebezpečný, námětově chudý, adrenalinový, žánrově pokleslý, výtvarně ubohý a graficky primitivní. Při delší konzumaci, zejména na veřejnosti, může dojít k naprosté ztrátě všech kulturních hodnot, předsudků, růžových brýlí a společenských prestiží, kterých jste si jako čtenáři předtím dlouhá léta složitě budovali.

    Jinak hledáme další přátele e příznivce komiksu s nekonvenčními nápady a nekonečnou představivostí. Máte-li dobré nápady, zajímavé scénáře, umíte kreslit, psát, máte dobrý odhad a přehled. Znáte-li někoho, nebo sami by jste mohli být tučnými sponzory tohoto morálního bahna, distributory atd., tak se ozvěte. Náš hlavní kreslíř Vendelín Karbit velmi, velmi děkuje.

Milý komiksový fanatiku.

    Dostává se Ti na obrazovku několik pokusných dílek, která vznikala na kolenou prostých, bezvýznamných a obyčejných jeskyňářů. V dnešní době, kdy je možné létání na jiné kontinenty, najímat si nosiče a provádět exotické výpravy. Přímými satelitními přenosy takto reprezentovat doma i ve světě svoji velikost. V době špičkových videokamer a fotoaparátů, které jsou schopné i v průměrných rukou zplodit exkluzivní a žádané záběry. V době, kdy si pomocí dokonalých počítačů naprosto samozřejmě přebarvujeme overaly a přesazujeme krápníky. Jako rajčata na zahrádce...

    V průjmu nových informací, extrémních stylů a uměleckých směrů, kdy nikdo nic necítí, všichni vědí všechno a nikdo neví ani to málo, proč vlastně existuje. V době, kdy se zvolna ztrácí pojem vkus i láska a obratnými řečmi lze bravurně a komukoliv dokázat nezbytnost svého bytí, nejvyšší čistotu svých myšlenek a největší dokonalost své tvorby. A právě. Když v naprosté dokonalosti hledáme něco ještě dokonalejšího, kdy jsou peníze a sláva ten nejvyšší Bůh, který si může dovolit vše a ještě, ještě více...

    Tu náhle ze zapáchající černé díry vylézá hrbatý přivandrovalec. Stojí ve své nouzi proti proudu času s roztaženýma rukama a pocity sebevraha letícího ze střechy mrakodrapu. Ne nepodoben kamenu, který stěží odolává proudu řeky, nebo kmenu na skále v poryvech větru. Uvedenou osobu takto podobně obtékají fráze, kýče, konvence, zežmoulané bankovy a pokálené toaletní papíry. Onen schízák si bere do ruky tužku a dovolí si ji držet hrotem kupředu. Pojednává laciné papíry svými neohrabanými tvary a dokonce si troufá svým nečitelným rukopisem cosi sdělit...

    Nebojte se ho. Ta tužka je měkká, tupá a okousaná. On je ubožák.

    Vendelín Karbit v r. 2000.