Loď Punkva 8 - Velká výpravná feérie o 15-ti obrazech....

30.04.2012 07:57

Lodí Punkva 8 z Pustého Žlebu do Prahy – vypráví Kemling

Velká výpravná feérie o 15 obrazech

autor Vojta Gregor Celofán.

Hlavní osoby či spíše charaktery:

Žluťák, též zvaný Žluťas, původně Žlutý a dnes Bílý pán – kapitán lodi Punkva 8.  Navíc speleolog ve výslužbě, kapitán průmyslu a majitel podniků Cyklocentrum a Klíčservis.  Na emigranty nemá vyhraněný názor. 

Docek, též zvaný Dokoupil či Bub –  topič a kormidelník v jedné osobě.  Speleolog ve výslužbě a agent kanadských immigrantů krasového původu.  

Kemling – zpravodaj a redaktor.  Osobní přítel Karla Poláčka a Zylvara z chudobince.  Také Docka a Žluťáka.  Vysoký městský úředník; navíc zakladatel a CEO Sodovkárny Jančík, s.r.o.  Rád se koupe.  Spolupracuje s emigranty a nebere úplatky.

Sir Anthony Tschurien alias Čurinka, zřízenec zdymadel.  Bývalý špeluňkář.  Občan s výrazným podílem semitské krve, Leninův syn z třetího kolena a anglický šlechtic.  S emigranty pod US $ 777,000 zásadně nespolupracuje. 

Fritz a Johann – údajně němečtí turisté, ale člověk nikdy neví (a čert nikdy nespí).

Základní myšlenka díla:  Loď Punkva 8 pluje z přístaviště u Punkevních jeskyní na pomoc povodněmi devastované Praze. 

 

DVANÁCTÁ SCÉNA

Noc temná a zlověstná. Bouře. Prší, hřmí, vichr burácí a blesky se křižují.

Loď Punkva 8  pluje mezi skalinami Pustého žlebu. Napřed je slyšet dlouho uvedené hnutí přírody, v němž se mísí kvílení a úpěnlivá modlitba dvou německých turistů, které za úplatek vzala loď sebou do Prahy. Klečí na kolenou a spínají ruce k nebi.

 

Fritz a Johann:

Heilige Maria, Mutter Gottes – Heiliger Jesu Kristi – unser Barmherziger – Herz Jesu – erbarme uns elender Dirnen ! ( Opakují ještě jednou, zatímco lodníci pijí z láhve. Blesk – hrom !)

 

Dokoupil:

Pánbů s námi ! – vožralýho pánbu neopustí. – Ještě dobře, že jsme si nechali pořádný zásoby kořalky. – Beztoho celý čtyři neděle tam na ředitelství jeskyní – co jsme tam byli – nedostali jsme ani hlt ! (Blesk a bouch !)

 

Fritz a Johann:

Jesu Kind – sei und gnädog – lieber Gott – und rette uns aus allen Gefahren ! Erbarme dich, grosser Gott – uns elender Dirnen ! (Blesk – hrom !)

 

Dokoupil:

Tady sme ! (Křičí nahoru do oblak.) Prásknuls vedle ! Špatně se trefuješ ! (Velký dunivý náraz.)

 

Žluťák:

Už jsme přejeli osmou skálu. Jen z ní kamení stříká na všechny strany.

 

Kemling:

Nadarmo se neříká, že nejvelkolepější příroda v celém krasu je v Pustém žlebu. – (Volá nadšeně.) Punkva, přátelé – Punkva v Pustém žlebu – toť Scylla a Charybda !

 

Dokoupil:

Nebavte se tolik, vždyť není ani hrom slyšet ! Kdybyste raděj trochu svítil sirkama – abychom viděli na cestu ! (Blesk – hrom ! Delší hřmění bez blesků v úplné tmě !)

 

Kemling:

(Mezitím škrtá sirky a svítí na vodu.)

 

Žluťák:

Krucufix – tahle bouřka vypadá – jako by to na nás poslal ten emigrantský Celofán ! Tohle jsem nikdy nezažil, ať do mne hrom uhodí ! (Současně blesk s hromem.)

 

Žluťák:

(Sedne si leknutím.) Už držím hubu.

 

Kemling:

Dnes již lidský rozum chápe úplně zjevy přírodní ! Pánové – není boha ! (Blesk s hromem.)

 

Kemling:

(Rychle se křižuje.) Pánbů s námi ! Rouhejte se zas trochu vy, Dokoupile.

 

Dokoupil:

Já bych se rouhal – ale už to není nic platný – podívejte se – už se to trhá ! Támhle vylezly hvězdy. - Déšť už přestal. – Ta celá bouřka beztoho stála za hovno. – To bylo, jako když se blejská na okurky.

 

Žluťák:

Ba jo – (Znalecky se rozhlíží.) Už se to přehnalo – ale zpotil jsem se. – (Dunění hromu z dálky.)

 

Kemling:

(K turistům.) Der liebe Herrgott ist mit dem Sturm beim Teufel ! Pánbů už je s bouřkou v čertech.

 

Fritz a Johann:

(Sedají z kleku pohodlně.) Gott sei dank. Gib mir trinken ! Gib mir trinken.

 

Dokoupil:

To se nám to zas pluje – teď ještě – kdybychom si mohli něco zazpívat. –

 

Kemling:

Znám jednu překrásnou starou jeskyňářskou píseň od strýčka Celofána – (zpívá a dělá veliká gesta.) – Až bude doktor Husák viset na větvi ... (Spadne do vody.)

 

Všichni:

(Vytahují ho a křičí): Muž přes palubu !

 

Kemling:

(Objeví se hlava nad zábradlím, vypustí proudem vodu, které se dole napil a huláká zmateně dál): Ein Märchen aus uralten Zeiten, das kommt mir nicht aus dem Sinn ! Pak bude v české zemi klid ! (Vyleze a postaví se.)

 

Fritz a Johann:

(Vpadnou se zpěvem.) Die Luft ist kühl – es dunkelt – und ruhig fliesst die Ponikva –

 

Kemling:

(Při zpěvu se široce rozháněl, takže znovu spadne do vody.)

 

Fritz a Johann:

Jessus !

 

Všichni:

(Naklánějí se nad vodou.)

 

Dokoupil:

(Odplivne si.) Co máme telegrafovat, pane redaktore, vašemu listu ?

 

Kemling:

(Šplouchá a prská vodu pod lodí.) Telegrafujte: Náš zpravodaj Kemling se právě koupe v noční tmě ve vírech Ponikvy u Skalního Mlýna.

 

Dokoupil:

Chlap se drží provazu – až mu lezou oči !

 

 

Lodí Punkva 8 z Pustého Žlebu do Prahy – vyprávění se ujímá Celofán

TŘINÁCTÁ SCÉNA

 

Kemling:

(drží se provazu až mu lezou oči.  Šplouchá, cáká, prská a vyvrhuje vodu, dere se do lodi a jedněmi ústy kleje) Himelhergot!  Voda, voda, samá voda a nikde ani kapka kořalky!  (Zpívá)  Plavu si ani nevím jak, vždyť nemám prsa, nemám znak… (Žluťák a Docek mu pomáhají na palubu.  Němečtí turisté se krčí na zádi a poulí oči).

 

Docek:

Jó, pane redaktore, это ваше дело.  Já  sem dycky tvrdil, že když se vožením, tak jedině s kořalkou.  Pak sem si vzal ženskou a podívejte jak to dopadlo.  Abych na starý kolena tahal z vody nějaký literáty. (Přihýbá si z láhve tuzemského rumu a zpívá)  Jen ty a já, jinak to možné už není… 

 

Kemling:

(mokrý až na kost, prokřehlý, třese se zimou) Nenašel by se hlt i pro mne?  Jest přece psáno, “Napájej bližního svého jako sebe samého”.

 

Docek:

Člověče, vy jste se zbláznil!  Já vás zachráním a eště abych vás nalejval kořalkou.  To je vobrácení zákona vo příjmu a vydání úplně na ruby.  Nemelouchaříte vy náhodou pro berňák?  Kdyby tu byl starej Celofán, ten by vám to nalinkoval. (Drbe se v narůstajícím strnisku na bradě a vzpomíná)  Jo, to taky jednou lezl Macochu, a zrovna s Hastrošem.  Hned potom, co ředitel zavedl vybírání vstupnýho na Horním můstku.  Voni to vzali vzdušnou zkratkou, rovnou přes zábradlí na můstek.  Chlapíček vod podniku chtěl po každým z nich pět kaček vstupnýho.  A voni mu vysvětlili, že pět kaček platí ti, co přicházej’ na můstek  shora.  Ti, co přicházej’ zdola neplatěj’, ale dostávaj’ každej po dvacce.  Chlapíček srazil kufry a raděj’ jim vyplatil z kasičky padesátku.  Takže, váženej…

 

Kemling:

(má v očích zmatek)  Vždyť já také přicházím zdola, z vody. (Pak ale mávne rezignovaně rukou, v plášť zahalí se úže a těší se jak přivine k zmodralým retům růže).  Čo bolo to bolo.  Terazky som trosečnikom.

 

Docek:

(dopije před Kemlingovýma očima láhev, pak do ní plivne, hodí ji přes palubu do vody a zpívá)  Punkvo, Punkvo, máti rodná, nejkrásnější z ruských řek, taký dar jsi neviděla, neviděl ho celý svět…  

 

Žluťák:

(šmátrá v bedně pod kapitánským sedadlem až objeví poloprázdnou láhev rumu a nabízí ji Kemlingovi)  Docku, ty nevíš kde hraje hudba!  Stěnka Razin, to bylo před Sametovkou.  Čas oponou trhnul a změněn je svět!  Jak jde kroj tak se stroj, a koho chleba jíš, toho píseň zpívej.  (Věší na záď lodi německou vlajku, pokukuje po Johannovi a Fritzovi, a zpívá)  Punkva, Punkva, Mutti Punkva, Punkva, Punkva, du deutsch Fluß…

 

Johann a Fritz:

(nejistě se usmívají, sympaticky pokyvují hlavami) Ja, richtig, jawohl, der Drang nach Osten (a tiše si prozpěvují)  O Taliban, o Taliban, wie treu sind deine Blätter…

 

Scéna:

(za scénou se ozývá tlumené bumburumbání a sbor tichých hlasů zpívá)  Jede, jede Arab líný, Arab líný.  Jede z hor do Palestiny, Palestiny.  Veze, veze koš salátu, koš salátu.  Pod salátem pět granátů, pět granátů… 

 

Kemling:

(nechápavě vrtí hlavou, upíjí rum ze Žluťákovy láhve a do tváří se mu pomalu vrací barva)  Bismillahi ar raham ar rahim!  To nám ta výprava pěkně začíná.  Nejsou ti Němci nakonec islámští traktoristé?  Být tak na chviličku bleskem…

 

Scéna:

(z čistého nebe sjede kulový blesk.  Sveze se po vlajkovém stožáru, spálí německou vlajku a Johanna na uhel.  Fritz přežil, ale jeho oděv je silně ožehlý a na pravé ruce a noze má popáleniny 3. stupně.  Na lodi vládne zmatek).

 

Kemling:

(ukazuje na zraněného Fritze) Kapitáne, topiči, pomožte zraněnému!  Na posledním místě našeho snažení budiž vždy člověk!  To už říkal ministr národní obrany generál JUDr. Alexej Čepička!

 

Žluťák:

Mít tak vaše starosti.  Lidí je na světě dost a Prušáci, ti mají pěkně tuhej život.  (Zpívá)  Brandenburská brána, žlutě malovaná…  (zpěv zaniká ve Fritzově nářku a Kemlingově kýchání a smrkání do velkého, žlutě kostkovaného kapesníku)

 

Docek:

(ukazuje na zčernalé tělo Johanna)  Kapitáne, co s tou mrtvolou?  Parádu nám tu nedělá a bohům, vládě a berňáku je třeba přinášet oběti.

 

Žluťák:

Dokoupile, jste topič nebo nějaký zelený plavčík?  Muž přes palubu!

 

Docek:

Rozkaz, kapitáne!  Provedu!  (Bere zuhelnatělou mrtvolu Johanna do náručí  a s rozmachem ji háže přes lodní bok do vody.  Prozpěvuje si)  Vzala ho voda a život jde dál, dneska maj’ muklové v lapáku bál…

 

Žluťák:

(vztyčuje na zádi lodi novou vlajkovou tyč a na ni zavěšuje tentokrát už ne německou, ale americkou vlajku.  Vykroutí Kemlingovi z rukou láhev se zbytkem rumu, dá si dva loky a zpívá)  Mississippi, Mississippi, černý tělo nese říční proud…  (Obrací se k Dockovi)  Dokoupile, topiči lodní, do kotle přilož!

 

Docek:

(huhlá) Já nejsem Antonín!  A už vůbec ne nějaká piča z elektrárny!  Kapitáne, přiložte si sám!  Jsem členem Unie svobodných vodnářů a jako takový zahajuji velkoplošní lodistávku  (vytáhne z kotouče smotaného lana lahvičku bublinkové vody s nálepkou Sodovkárna Jančík, s.r.o., lokne si, krkne a natáhne se na záda na palubu)   Pijte, pijte, pijte pitnou vodu, pijte vodu a nepijte rum!…  Takhle kus uzenýho, to by bodlo!  (Pokyvuje hlavou)  Tchyně a uzený jsou nejlepší studený!  Kde ale dneska seženete poctivý moravský uzený?  Ještě tak nějakýho mizernýho uzenáče…  (Obrátí se na břicho, opět krkne, a zpívá)  Koupím si o prázdninách kanoe, jenom tak malé pro dva lidi…

 

Scéna:

(Žluťák nestačí zareagovat.  Ze zádi lodi se ozývá neartikulované vytí Fritze a Kemlingův vyděšený hlas)

 

Kemling:

Při městským rathausu!  U všech konšelů!  Veliký starosto, mocný duchu Absolonův, duchu Helsinek, smilujte se nad námi!  Dyť my se řítíme na Kuběnovo pleso!

 

Žluťák:

(reaguje, dopíjí zbytek rumu v láhvi a zůstává chladný jako voda v Punkvě)  No a co?  Vždyť o nic nejde, je to jen taková hra.

 

Kemling:

(nedávno nabytá červeň mu mizí z tváří, žloutne, zelená a modrá, kašle a přestává mluvit spisovně)  Dyť to pleso je hluboký!  A na konci jsou zdymadla!  Čestný redaktorský, my dopadneme hůř než Kursk!  The yellow submarine!  (Snaží se preventivně nadechnout, ale opět se rozkašle)  To je konec, to je konec…

 

Žluťák:

Klid, redaktorskej, je to v suchu  (dívá se na Kemlingův hacafrak, z něhož přestala kapat voda)  Támhle vidíte (ukazuje pravou rukou někam do leva) zřízence zdymadel Čurinku!  (Zvyšuje hlas, mluví rychle, je zřejmě vzrušen)  Hej, není to čurina?  Sedim v prvej rade, mám perfektny prehl’ad.  Čurinka točí klikou, spouští zdymadla, voda proudí, nabíráme rychlost, proplujeme, proplouváme, propluli jsme!!!  Aááááááááh!!!  (V Žluťákově rozkroku se objevuje tmavá, mokrá skrvna.  Kemling ždímá poslední kapky vody z šosu svého hacafraku.  Docek se válí po palubě, drží se za břicho, nepřetržitě krká a mručí)  Sedum let jsem u vás sloužil a nic ste mně nedali…  (O Fritze nikdo nejeví zájem).     

 

Zřízenec zdymadel Čurinka:

(nevyzpytatelně se usmívá, své černé oči někam do neznáma za lodí točí a šeptá)  Secher zaddik livrocho!  Eště že s nima nejel Celofán.  Ten by mě za všechnu dobrotu vobzul vo basu piva, rundu velkejch trpaslíků a pět paklíků partyzánek!  (Zakleje)  Dybbuk!!

 

Scéna:

(Velká voda rychle, ale bezpečně unáší loď Punkva 8 po dolním toku Punkvy.  Situace na lodi se konsoliduje.  Loď suverénně proplouvá skrze nádrže, splavy, propusti a kanály na pozemcích bývalé Starohraběcí huti, potom České Kolben-Daněk, ještě později závodů Jiřího Dimitrova, pak opět ČKD, a dnes, po kupónové privatizaci,trans- mezinárodní společnosti s názvem neznámým, jejímž Chief Executive Officer je Aaron Popperstein von Manhattan, New York, a finančním poradcem Šmadriján Tčalfa, bolševik v.v.  Loď pluje rychle, ale přesto je slyšet útržky konverzace)

…a cáká, a cáká…  Unglaublich!…  Jó, prej to byli kolaboranti…  Gdo, ti Salmi?  Né, ti Rajfršajdi…  Ale tu babu zavraždili tam na stráni, nad fabrikou…  Při měsíčku?…  Ne, ty vole, nožem…  Jo, a von prej byl z Vrahové…  Ale stejně to těm náckům nalajnoval, jako že si ten Reichstag zapálili sami, aby mohli chytat komouše…  Ten Rajfršajd?  Ježíši, to je kretén!  George Dimitrov…  Hele, kosu, nejeď na nás křivý války, tu turbinu vygómnul nějakej farář…  Jo, jo, pan Kaplan v kapli plakal…  Rychleji!…  Pan klaplan v pakli klapal…  Ale to není vopuštěný holičství!  Tam bydleli ti rumuni, teda romové, ti Vašci…  No jo, tam byla furt nějaká romopračka…  Gott mit uns!…  Ende hende kunde baden…  Brk-krrrrrrk!  Ty zkurvený bublinky!…  Pryč s Jančíkem!…  Kapitáne, zazvoňte klíči!…  Ať žije klíčový průmysl!…  Proboha, nemá někdo rum?…  Blurp!…  Scheißen!…  Vlci to só piče, Žluťák, ten má klíče…  Žádnej Vok, ale Bělohlávek… Ja, ta bába Weisskopfová…  Toho cvoka si laskavě nechte vod cesty…  Perchta von Rosenberg?…  No jo, ale vona ho měla s někým jiným… Říkáte Tampax?…  Spíš Tarmax, voni taky zacpávajó díry…  U svatýho Leciána!…  Toť stará kuželna!…  Vím kde se stýká, tam U dělníka, tok řeky Punkvy se Svitavou… (Do žbrblání se naráz zařezává jasný a zvučný hlas, hlas topiče a kormidelníka Dokoupila)   

 

Docek:

Ticho tam v podpalubí!  Pánové, právě jsme vtekli do Svitavy.  Ta nám zde, v Blanenském prolomu, rozevírá dokořán svoji knihu suchých lesů, otrávených vod a vyholených strání.  Tam napravo vpředu, kam pohled můj stoupá, strmí Písečná a pod ní Papírák!  Hola, hola, pan vrchní nás volá!  Tam doplníme zásoby!  Na plzeň Vávro, teda kapitáne, zakotvit a vzhůru do Prahy!  Teda do Papíráku!

 

Kemling:

(pobrukuje si)  Je do Prahy cesta dlouhá, kdo tam leze, ten je trouba…  (Potom s klidem filozofa)  Aspoň v tom Papíráku uschnu.

 

Scéna:

(Povedení kumpáni vcházejí do Papíráku. Smíšený sbor za oponou zpívá)  (Muži)  Tam za vodou v rákosí, mám ukrytý prám…  (Ženy)  It’s a long way to Tipperary…  (Opilci) Hupky dupky do hospůdky!

 

 

------------------------------------------- OPONA------------------------------------------------------

 

Lodí Punkva 8 z Pustého Žlebu do Prahy – ve vyprávění pokračuje Celofán

ČTRNÁCTÁ SCÉNA

Scéna:

(povedení kumpáni vcházejí do Papíráku.  Zmatek ve dveřích, kdo má komu dát přednost)

 

Docek:

(cpe se do dveří hlava nehlava, jako někdo, kdo je v Papíráku doma.  Ve dveřích krkne pro úlevu a prdne na pozdrav.  Zpívá)  Plují lodi do Triany (krk), plují lodi do Malagy (prd), plují lodi na vše strany, do Prahy jen Punkva Eight  (Pokračuje)  Vona ta Praha je taky pěkná prdel, pane vrchní --

 

Žluťák:

(přeruší Dockovu tirádu, uchopí ho za rameno a trhne s ním tak mocně, že ho otočí o 180°.  Docek však odmítá opustit lokál, pokračuje v rotaci, šeptá “A přece se točí”, leč jeho pokus o zpěv, “Točte se, pardálové”, je přehlušen Žluťákovým autoritativním hlasem)  Cti osobu starého a před člověkem žlutým, do prdele, bílým, povstaň!  Já, Dokoupile, vám prokazuji čest, když s s vámi vstupuji do téhle putyky.  My, kapitáni lodí a průmyslu, se scházíme výhradně v podnikatelském salónu na Češkovicích!  (Už za dveřmi, v sále, volá)  Hospodo, konferenční stůl a nalej!

 

Kemling:

Jestli si mohu dovolit podotknout, tak Češkovice byly zastávkou praotce Čecha na cestě do Čech.  Víte, oni ti Češi --

 

Žluťák:

(skočí Kemlingovi do řeči)  Vy, pane redaktore, si můžete dovolit všechno a nebo taky vůbec nic!  To záleží na obsahu Vaší peněženky!  Dialektický materialismus v Čechách ještě nevymřel!  (Uklidňuje se, spolu s Kemlingem a Dockem usedá ke konferenčnímu stolu, dloube se v nosu a objednává pivo)

 

Docek:

Pánové, ale pánové…  (Upíjí z čerstvě představeného půllitru a ze zadní kapsy kalhot vytahuje několikrát přeložený soubor ušmudlaných papírů)  Tak tady to mám.  Celofán, časopis pro chvíle pohody.  (Obrací se ke Kemlingovi)  Váš časopis, pane redaktore.  Výtisk ze 7. listopadu 1995.  Na víc jste se nezbabral!  A tady (pravou rukou rozkládá na konferenčním stole mapu, levou se snaží zbavit usilovného svědění v konečníku) mám mapu vodních toků Evropy, ještě vod samotnýho c.k. zeměměřičskýho úřadu.  Ta je kožená!  Co máte vy?

 

Kemling:

(smutně)  Já nic, mně se všechno při té koupeli v Punkvě rozmočilo, musím si koupit nový zápisník…  (Drbe se malíčkem pravé ruky v levém uchu)  Voda, voda, samá voda!

 

Žluťák:

(pokládá na stůl lodní deník, mapu povodí Punkvy od Jana Kniese z r. 1910, Kapesní atlas světa z r. 1973 a geologický kompas)  Já, jak se na kapitána sluší a patří, mám všechno! 

 

Kemling:

(zvedá se ze židle, že si odskočí koupit zápisník.  Ukazuje na kompas)  Vy jste geolog, pane kapitáne?

 

Žluťák:

Co si o mně myslíte?  Já jsem slušnej člověk!  Podnikatel, pane, podnikatel!  Ten kompas pochází z rozkulačené pozůstalosti kustoda Krasového oddělení Moravského muzea a emigranta Gregora.  Teda Celofána.  A vy zůstaňte sedět pěkně na … na židli, sušte se zvonku a zvlhčujte zvnútra.  Nejpozději za půl hodinky sem dorazí zřízenec Čurinka a ten vám pro ten zápisník doskočí.  Ať je taky k něčemu užitečnej.

 

Kemling:

(opět si sedne, a objedná pro všechny tři po velkém rumu)  Když myslíte.

 

Scéna:  

(Otvírají se dveře a do Papíráku vcházejí Čurinka s Fritzem. Drží se za ruce, uklánějí se a zdraví)  Šalom! Grüß Gott!  (a míří si to rovnou ke konferenčnímu stolu.  Sbor za scénou zpívá)  Jen ty a já, jinak to možné už není…

 

Kemling:

(mlčí, ale hlavou mu víří zmatené myšlenky)  Jako dva rodní bratři.  Čuk a Gek.  Kak a Lul.  Čech a Slovák.  Jásir a Šáron…

 

Fritz:

(sedá si na židli v koutku za konferenčním stolem.  V ruce drží desetimarkovou bankovku, nabízí ji číšníkovi a žebrá)  Ein Bier,  Herr Ober, bitte, bitte.  Nicht schießen, Bier, Bier! (Zpívá)  See fahrend hoch, Vögelein danzen, singen…

 

Čurinka:

To snad ne!  Tohle vypadá na další holokaust.  Proč já, vůl, ho z tý lodi vytahoval.  Jako bych nevěděl, že červenou s bílou nezasnoubíš.  A Semitu s pruským junkerem už vůbec ne.  Ale dyž von tam seděl v koutku v podpalubí, takovej malej, skrčenej a žíznivej.  A cucal si palec.  (Náhle ožije)  Pane vrchní!  (Objednává pět malých rumů)

 

Žluťák:

Du, Fritz, halt’s Maul!  (Obrací se k Čurinkovi)  To je vod vás hezký, Sire, že myslíte na kamarády a že jste se praštil přes kapsu (vztahuje ruku po jedné štamprli)

 

Čurinka:

(praští Žluťáka přes ruku)  Ruce pryč od Rumunska!  Co si, člověče, myslíte?  Ty rumy sem  vobjednal pro sebe!  Na každý ruce mám pět prstů, pět dní obchoduj, šestej peníze počítej a vo šábesu vodpočívej!  Košér alkohol, podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoliv množství!  (Bere tácek se štamprlemi pod svoji ochranu a jednu za druhou si lije do hrdla.  Povedení kumpáni a Fritz jen mlčky zírají)

 

Žluťák:

No teda!  (Promne si oči, vyleští si brýle a snaží se pokračovat nezaujatým, téměř profesionálním způsobem)  Tak, pánové, jak se do tý Prahy dostanem?   Já, kapitán lodi, jsem vymapoval námořní trasu…

 

Docek:

(přeruší ho)  Kdo chvíli stál již stojí opodál!  (Ukazuje na časopis Celofán a potom na Kemlinga)  Tady pan redaktor už v pětadevadesátým (zvyšuje hlas a stále se snaží zbavit neutuchajícího svědění), říkám, pětadevadesátým!, napsal  (cituje)  “Neznámou štolu náhodně objevili amatérští jeskyňáři v Rudickém propadání.  Snažili se tuto cestu sledovat, leč po několika kilometrech své počínání vzdali.  Jak nám sdělil bývalý speleolog B. D. z Blanska”  (krkne a poklepe se na hruď) “traduje se, že touto cestou se prokopal kustod sbírek Moravského muzea pan V. G. až do Kanady.”  Takže, pánové (otáčí se v půlkruhu a zdá se, že oslovuje nejen konferenční stůl, ale celý Papírák), prosrali jsme naši největší šanci.  Měli jsme začít v Rudickým propadání a ne na Punkvě.  Tak sme se mohli podívat nejen do tý Prahy, ale i do Kanady  (Zpívá)  Svítá nad Velkou louží… 

 

Kemling:

Ano, pánové, ano, samozřejmě.  Leč, podle mého soudu, nic nového pod sluncem.  (Usrkne rumu)  Kapitán Nemo a jeho Nautilus propluli z Rudého do Středozemního moře Arabským tunelem pod Suezskou šíjí už v roce osmnástsetšedesát… (nedopoví, lehce kýchne a opět smrká do žlutě kostkovaného kapesníku)  Už sem skoro suchej.

 

Žluťák:

Čo bolo to bolo.  Terazky som já kapitánom.  (Nahlíží do map a ukazovákem pravé ruky znázorňuje na stole trasu plavby.  Ta připomíná stavbu let a suků na desce stolu spíše než říční síť)  Po Svitavě dolů do Zvratky.  Po Zvratce dolů do Dyje  (Levou rukou si tře pod stolem pyj)  Po Pyji dolů do Oravy.  Teda do Moravy.  Po Moravě do Dunaje.  S Dunajem to spláchnem do Žlutýho, promiňte, Černýho moře.  Vocamtáď se prošmýknem Fosforem a Bordelenami do Středozemního moře!  Středozemním mořem, tak jako kapitán Nemo, za dvacet čtyři hodin!  Gibraltarským průlivem do Velký louže…

 

Kemling:

(přeruší Žluťáka; s přibývajícími štamprlemi v něm vzrůstá kuráž a upadá zdvořilost)  Že se na to, kapitáne, nevyžlutíte.  Jste pod vlivem,  komolíte zeměpisné názvy, hrajete si na mořského vlka a přitom si počínáte hůře než obyčejný plavčík.  Ay, ay, matey. To, co navrhujete, není cesta lodí do Prahy za třistapětašedesát, ale cesta kolem světa za osmdesát dní!  S tím nemohu souhlasit!  (Zpívá)  Vím, kde se stýká, tam u Mělníka, tok řeky Labe s Vltavou…

 

Docek:

Poslouchejte, pane redaktore, proč Vy trváte zrovna na 365 dnech?  To je celej rok!  To už bude dávno po povodni a my tam budem hovno platný…

 

Kemling:

(uvážlivě)  Víte, pane Dokoupile, ono to není tak jednoduché.  Za prvé, mně se ten název líbí.  Za druhé, oni ti pražáci také nespěchali, když se topila Morava.  Jen si zajděte do Troubek na Přerovsku a zkuste si tam v místním pohostinství objednat utopence.  Nebo pražskou šunku.  Navíc, pan Celofán z Kamilky říká, že tahle povodeň neznamená konec, ale začátek konce.  Předpovídá další velikou povodeň za 362 dny, no a to budeme v Praze jako na zavolanou  (Vzrušeně recituje)  Přišli včas, jak vojska legendární…            

 

Docek:

(objednává si další pivo a obrací se ke Kemlingovi)  Mlčte, redaktorskej, dokud já sem topičem, budeme v Praze už pozejtří (a vzápětí k Čurinkovi)  Hele, mladej, skočte naproti do Manny a kupte tam redaktorskýmu novej zápisník.  A taky pár tužek a vořezávátko.  A hlavně měkkou mazací gumu, Staedtler-Mars, ať může měnit postavy a názory!  Jo, s ním je tak nejlíp, když píše.  Jak votevře hubu…

 

Čurinka:

(vyskočí jako mladík a v očích mu zazáří obchodní světlo)  Už běžím!  Ten notes koupím, pane redaktore, ale budu účtovat 70-ti procentní přirážku a velkýho ruma navíc!  To víte, služby jsou dnes drahý…

 

Kemling:

(obrací oči ke stropu, pak s těžkým povzdechem)  No, tak už běžte, Sýre.  (Potom s pohledem upřeným na Žluťáka)  Ale zpátky k návrhu pana kapitána.  Takže…

 

Žluťák:

(pokračuje ve svém cestovním plánu)  Takže kolem pobřeží Portugalska na sever…

 

Docek:

(povstane, uchopí půllitr piva, který číšník postavil před Žluťáka, lehce upije, zbytek si vylije na hlavu, a zvolá)  Ať žije Portugalsko!  (Opět usedne a tváří se jakoby nic).

 

Žluťák:

(nevěnuje mu pozornost)  …a podél španihelských a franckých břehů do Lamanče a do Němec.  Do Šunkohrad, na hamburgra.  Pak je to jasný.  Proti proudu Labe do Vltavy -- k Mělníku, jak říká tady pan redaktor -- a vocamtáď do Prahy!  (Zpívá)  Poplujou nás miliony, všichni proti proudu…

 

Docek:

Ježíši, to je křeten! Kde vezmeme uhlí pod kotel?  Čím budu topit?  A kdo nám prodá tuzemský rum?  Taky potřebujem uzený, brzdu, psí sádlo, cibuli, česnek a cerilek, pánové, cerilek!!

 

Kemling:

(dívá se soucitně na Žluťáka, ale zdá se, že souhlasí s Dockovým názorem)  Pane kapitáne, já si myslím, že by stačilo odbočit z Moravy do Dunaje a pak proti proudu, přes Vídeň, do Lince a pak…

 

Žluťák:

Ježíši, to je kretén (v tu chvíli není jasné, koho míní.  Potom ke Kemlingovi)  A jak se hodláte, pane zpravodaji, dostat z Dunaje do Vltavy?  Proti proudu Gross Mühl?  A jak z ní do Lipna?  Přes Vítkův kámen?  Nebo přes Jelení vrchy?  To sou dlouhý kilometry přes velký kopce, hustý lesy, bažiny a nesplavný čurůčky!  To abysme kontraktovali služby Krále Šumavy…  Máte ho, pane redaktore, na výplatní listině?

 

Kemling:

(tváří se rozpačitě, ba téměř omluvně)  Já jsem redaktor, filozof a magistr literárních kouzel.  Já bych už nějakou tu cestu našel.  Rozhodně ve zprávách mému časopisu a našim čtenářům.  Víte, ve sdělovacích prostředcích nejde o fakta, ale o zainteresování čtenáře.  (Pod vlivem rumu upadá do vulgarismů, leč výstižných)  Naserte, teda naservírujte čtenáři co chcete, vymyjte mu mozek, hlavně, že odebírá, platí a těší se na další číslo.  Hlavně, že… (odmlčí se a mávne rukou.  Objedná si bublinkovou vodu značky sifon Jančík, s.r.o. a naleje si do ní velký rum.  Mlčí, pomalu upíjí, leč naráz se mu rozzáří oči a s nově nabytým duchem téměř rozkazovačně pokračuje)  Proti proudu Dunaje do Vídně!  Dále do Linz!  Žádný krásný modrý Dunaj, ale nebezpečná plavba!  Velká voda, silné vratiproudy, nepřízeň počasí, celníků a vůbec všech Rakušanů, ať už německého, českého či maďarského původu!  Přecpané kabarety a zkažené subrety!  Židovské konspirace a muslimské nebezpečí!  Přes všechny překážky do Haslachu a dále do Švajncenbergského kanálu!  Prošmýknem se zarostlými průkopy, proplujeme chátrajícími tunely a zřízenec Čurinka nám otevře všech dvacet devět zdymadel!  Rum pozvedne našeho ducha, velká voda naši loď!  Ta nás převalí do Lipna a v tom rumrajchu si čtenář ničeho nevšimne!  A další scénu umístíme kam?  Další scénu umístíme rovnou do Prahy!

 

Čurinka:

(vchází do Papíráku s čerstvě zakoupeným notesem a psacími potřebami.  Zaslechne konec Kemlingovy řeči)  No teda, pane redaktore, něco tak geniálního sem eště neslyšel.  Za to u mě máte malýho ruma!  A když si ho zaplatíte, tak třeba i velkýho!

 

Docek:

(zdá se, že konečně potřel svědění)  Dobře, dobře.  Při vší úctě k panstvu.  Ale kdo je topičem?  Já, Dokoupil!  A kdo je kormidelníkem?  Já, Dokoupil!  A kdo zná mapu?  Já, já!  Já se snažím a vy jenom kecáte.  Praha volá vo pomoc a vy plánujete velkoplošní dovolenou kolem světa.  Nějaký modrý kabarety ve Vídni, na to by vás užil…

 

Čurinka:

(přizvukuje)  Tak, tak, v Praze můžeme vydělat hezký prachy.  Tady levně nakoupíme, v Praze draho prodáme.  (Zpívá)  Praha je krásná loď na které slunce v máji po nocích přespává.  Praha je krásná loď, jak plachty nad ní vlají oblaka modravá…

 

Docek:

Ticho, nebo začnu mluvit anglicky!

 

Kemling:

(vemlouvavě)  Promiňte, pane topiči a vrchní kormidelníku v jedné osobě, vy račte mluvit anglicky?  Kde jste se této emigrantsko-imperialistické řeči naučil?  Od pana Celofána?

 

Docek:

Celofána vem čert.  Celofán mluví česky líp než celý Český noviny.  Vod Leciána, když si to ráčej’ poznamenat.  Lecko, dyž se vožere, mluví všemi jazyky světa současně!  Dyž ho posloucháte, máte dojem, že ste v Iráku a že tam stavěj’ současnou repliku Babylonský věže! 

 

Žluťák:

(vytahuje z kapsy špinavý, původně  bílý kapesník se žlutým lemováním, a tubu běloby zinkové;  také svěcenou křídu, něco novinových výstřižků o recentních povodních na Žluté řece v Číně, infekční žloutence ve Vietnamu a žlutém moru v Koreji, o posledních zjeveních Bílé paní Perchty na Blanensku, George Wrong Bush-e v Bílém domě, a o nové epidemii bílé nemoci mezi černochy v Ruanda u Kundy)  K věci, pánové, k věci. 

 

Docek:

(nahlíží do kožené mapy c.k. zeměměřičského úřadu)  Tak, tak, pánové, žádné růžové balety.  Zůstaneme pěkně doma.  Po Svitavě do Brna, to jo.  Na Poříčí dítě křičí. Dolů po Svratce k Hustopičím, to de.  Vodtam poplujeme proti proudu Jihlavy do Oslavy, a po Oslavě furt vzhůru až na Vysočinu!  Dojde-li uhlí, tak silou vlastních paží!  Budeme-li umdlévat, zavoláme Móju Kirschnera!  Silopaže!  Z horního Radonínskýho rybníka to máme jen co by kamenem dohodil do Žďáru.  A eště si stihneme dát Na Rozvodí pár čerstvejch vod pípy!  (Zpívá)  Jen ty má Sázavo, říčko všech nadějí…

 

Kemling:

(zadumaně, ale zdá se, že nemá zásadních námitek)  Ano, to by snad šlo, vzdálenost je kratší, vertikální rozdíl nepatrný, a jsme doma, na Vysočině…  Navíc ušetříme na zřízenci zdymadel.  Nač platit dalšího člena posádky?  Ale stejně, pánové, jak se přešmýknem přes to rozvodí?
 

Docek:

(svojí suverenitou předem ničí jakoukoli možnou námitku).  To je jednoduchý, pane redaktore.  (Zpívá)  My sme děti Pátý říše, my sme děti USA  (Pak opět zvážní)  Já, pane redaktore, mám Vysočinu v malíčku.  Já tam jezdil s Celofánem a Packou.  A z Vysočiny na písek.  Já znám zkratky.  Navíc máme lana a rum.  Namažeme se.  A spodek lodi taky.  Obrátíme se pro příklad do historie… 

 

Kemling:

(posunuje si hodinky o šest hodin nazpět)  Už chápu, rozumím!  Бурлаки на Волгэ!  Hoj funkněm, ej úchněm!  A lano napnem jako drát!  Geniální, Dokoupile, geniální!  My tu galéru prostě přetáhneme…

 

Docek:

(obrací se od Kemlinga k Žluťákovi)  Takže vám to konečně došlo.  Pozdě, ale přece.  Bude-li zapotřebí, poručíme větru, poručíme dešti.  A pojedeme jako po másle.  Teda po hovně.  Vony ty lesy na tom rozvodí sou pěkně zachatovaný a kvantitativně posraný.  Tam se nezadřeme, tam se nesedřeme…  Kdo maže, ten jede!

 

Žluťák:

(odchází na záchod)  Já nic neříkám, ale na moje slova dojde.  (Otevírá dveře dámského záchodku)  Buď zdráv, ty dámskej, tys’ asi jedinej, co z ženskejch na týhle plavbě uvidím.  Leda že by se našla nějaká kráva…

 

Čurinka:

Jo, jo, taková kráva, ta má knihu, bachor, čepec a bůhvícoještě…  (Zmocní se Žluťákova nedopitého kríglu a zpívá)  Trádydá, trádydá, dumm Herr Fricek ist noch da…

 

Scéna:

(Z dámského záchodku se ozývá děsný rámus a nadávky.  Překřikují se tam mužský a ženský hlas.  Ženský)  Tohle je sexuální harašení!  Já na vás podám žalobu!  (Mužský)  Jaký sexuální harašení, to vám haraší v bedně!  Ne vy mě, ale já budu žalovat vás!  Pro ublížení na těle!  Pro deformaci charakteru!  Pro ohrožení pohlavní chorobou!  Než si, čarimůro, sednu na minet, tak se aspoň vohlídnu!  A nesedám na péro chlapovi, kterej sere na míse!  Teď spěchám, ale my dva se ještě uvidíme!!  U soudu, u soudu!!  (Sbor za scénou zpívá)  Cigánko ty krásná, romská občanko malá…      

 

Žluťák:

(vrací se ze záchodu.  Obě tváře mu hoří, jako by mu někdo nafackoval.  Lehce kulhá na pravou nohu a drží se za koule.  Zastaví se u nálevního pultu a tiše rozmlouvá s výčepním a s pánem v tmavě hnědém, jako karta vyžehleném obleku a skélky ve zlatých obroučkách.  Pokyvuje hlavou, prohlíží nějaké papíry a potom několik z nich podepisuje.  Vrací se ke konferenčnímu stolu a velitelským hlasem prohlašuje)  Všechno je v pořádku.  Nadřízená místa schválila můj, teda Dokoupilův plán.  Loď byla zinspektována, technické vybavení doplněno, a stejně tak zásoby uhlí a proviantu.  Krátkodobé i dlouhodobé půjčky byly schváleny.  Zde mám úvěrový list na Podvodňovou banku, společnost s ručením vůbec žádným, v Praze!  Pan redaktor dostal lustrační osvědčení a pokračuje s námi do Prahy.  (Obrací se ke Kemlingovi)  Pane redaktore, vyrovnejte naši útratu a zbytek účtu ponechte Čurinkovi!  A všichni poklusem na loď!  Fritz také!  Během patnácti minut odplouváme!  Další zastávka až v Praze, dvě hodiny po kulminaci povodně!  V restauraci U Hastrmana!  Marš!!!  (Povedení kumpáni plus Fritz odcházejí z Papíráku na loď, Kemling se lehce potácí)

 

Čurinka:

(zůstává u konferenčního stolu sám, se stále podstatným účtem.  Pláče do půllitru a kvílí)  A co já, a co já?

 

Scéna:

(Sbor za scénou zpívá)  Ty nám vyliž prdel…

 

 

--------------------------------------------- OPONA ---------------------------------------------------

 

Lodí Punkva 8 z Pustého Žlebu do Prahy – vyprávění dokončuje Celofán

PATNÁCTÁ SCÉNA

Scéna:

(Loď Punkva 8 je unášena povodňovým, již slábnoucím leč stále dravým proudem rozvodněné Vltavy do vnitřní Prahy.  Ve snaze zmírnit rychlost lodi, kapitán velí)

 

Žluťák:

Dokoupile, spusťte šroub lodi na zpáteční chod!  A uhaste oheň pod kotlem! 

 

Docek:

Ano, samozřejmě, zajisté!  Provedu!  (Snaží se vyhovět, rozepíná punt, vytahuje úd a močí do ohniště pod kotlem.  Zpívá)  Padá voda, padá, hučí vodopád…  (Z ohniště stoupají nažloulé páry.  Puch čpavku, kyseliny močové, acetonu a vyšších ketonů obestírá loď i posádku)  Vždy jsem byl první ve stříkání, teď už jsem dostříkal.

 

Kemling:

(tiskne si k nosu a ústům už velice opotřebovaný žlutě kostkovaný kapesník, dusí se, v přestávkách mezi záchvaty kašle se snaží nadechnout, dusí se ještě více, a zmírajícím hlasem kuhýká)  Dokoupile, vždyť vy máte těžkou cukrovku!  Dělejte s ní něco!

 

Docek:

Dělám, dělám  (Přihne si rumu)  Šak vidíte, seru na ňu.  A oheň sem už uhasil.  A jestli vás to, redaktorskej, zajímá, tak cukr v moči je lepčí než Jančíkovy bublinky ve vodě  (Krkne)  A vůbec, jestli ste si nevšimnul, tak sme v Praze.  (Postaví se na příď lodi, ukazuje na zavodněnou scenerii a zpívá)

 

Chrám svatého Víta

je gotiky chlouba

Jen věž z něho čouhá

A poplujem dál…

 

Tam nahoře v sále,

kam bublina stoupá,

žerou ryby krále,

utopil se král…

 

Kemling:

(obvykle profesionální, ale nyní podléhá vzrušení)  Ano, ano, máte pravdu!  Naše matička Praha, Praha stověžatá!  A támhle plují necky a v nich – no ano, přece se nemýlím – sám pan Václav…

 

Docek:

(opovržlivě)  Já to mínil ve srandě.  Nechtějte mi nakecat, že tahle velká voda vyplavila i pana prezidenta!  Ten se určitě uchýlil na barrandovské výšiny.  Nebo jel vyvenčit Dášeňku do Kuvajtu.

 

Kemling:

… pan Václav Neckář!!

 

Žluťák:

(ukazuje na bytost bojující o život ve vodě hned vedle lodního boku)  Zde slečna Vondráčková, jutíkej, jutíkej!  Vidíte, stále krásná a populární…  Hodíme jí záchranné kolo a vytáhnem ji na palubu!

 

Docek:

Hele, kapitáne, jen se nám tu z nějaké té celebrity neposerte.  Helenku Štrougalovou zachrání pan Neckář.  Už sem míří se svými neckami.  (Ukazuje doleva na břeh)  Podívejte, támhle se mihl Josef Laufer!  A kapitán Plynařík!  (Zpívá)  Díky vám, chlapíku statečný, za vaši odvahu, rozum a sílu…   

 

Žluťák:

Dobře, Dokoupile, dobře.  To není Plynařík, ale Minařík.  Nezemřel v plynu, ale snažil se podminovat Svobodnou Evropu.  Ale soustřeďte se na řízení lodi.  Oheň jste uhasil, pravda, ale šroub se netočí!  Pravou rukou držte kormidlo a levou brzděte (zvyšuje amplitudu i frekvenci hlasu) proboha, brzděte, brzděte jak můžete!

 

Docek:

(vrhá se ke kormidlu a háže do vody pytel s chlebem, připoutaný na laně)  Už brzdím, kapitáne, hodil sem do vody fšecku brzdu!

 

Žluťák:

(vytahuje z vody rychloměrný provaz s uzly)  Gut, sehr gut!  Gut macht!  Už plujeme pomaleji než říční proud.

 

Docek:

(bledý, je mu zjevně nevolno a rezignuje na situaci)  Pane kapitáne, proti nám pluje torpédo  (ukazuje ochablou pravicí před lodní příď)  Dělejte s tím něco, pokud můžete, já se vzdávám…

 

Žluťák:

(Bezstarostně)  Jen klid, Dokoupile.  Jestli je to vopravdu torpédo, tak pak je ušatý…

 

Kemling:

(neuvážlivě, v překotné snaze dokázat svoji znalost nejmladších dějin)  Antonín Zápotocký!

 

Žluťák:

(S klidem znalce)  Co vás vede, to je anglický Princ Charles!  Podívejte, jeho uši pracují jako lopatky lodního šroubu!  Žádná starost, ten se neutopí…  (Ke Kemlingovi)  Ale co tady ten rotouch dělá?  Ten se přeci neměl ve scénáři vůbec vobjevit! 

 

Kemling:

(snaží si napravit reputaci)  Malé překvapení.  Pan Princ tu má schůzku s panem prezidentem Havlem.  V rámci ligy na ochranu evropských kulturních památek.  Hloubka jeho ponoru nasvědčuje, že připlouvá obtížen tisíci liber sterlingů…

 

Žluťák:

To teda jo.  Ten určitě.  Von a Čurinka…  Raděj’ bych tu viděl Prince Bajaju  (Mávne rukou)  Držme se programu, pánové.  Nejprve do restaurace U Hastrmana, potom do Podvodní banky, a nakonec do administrativního Podvodnického střediska!  Musíme oznámit příjezd, registrovat se a přijat úkole! 

 

Kemling:

(opatrně)  A jak najdeme tyto instituce?  To budeme muset vplouvat do postranních ulic.  (Rozhlíží se kolem)  Nakonec, proč ne.  Vidíte (ukazuje někam doprava),  vody je všude dost, v ulicích plují různé druhy člunů, a lidé rybaří i z oken domů.  (Znalecky pokyvuje hlavou)  Tak si myslím, že jsme přijeli, tedy připluli, s křížkem po funuse.  (Věší na stožár lodi plastikový nafukovací kříž)  Potravy je ve městě dost, vody ještě více, a lidi mají srandu.  Podívejte, támhle trénuje potápěč!

 

Scéna:

(Loď Punkva 8 proplouvá kolem Národního divadla, pod mostem Legií, křižuje Národní třídu a snaží se přiblížit k Smetanovu nábřeží.  Z lodního rádia se ozývá Mládkova píseň)  Na vodu už nepojedu s Jendou Bendou…

 

Žluťák:

Ano, opravdu, potápěč!  Vida, jeho černá kukla se právě vynořila nad hladinu! 

 

Docek:

To bude někdo z Labyrintu.  Teda vod Delfínů.  Možná, že sám Michal Piškula.  Asi sem proplul z Dolního jezírka v Macoše a má tady nějakej podvodnickej kšeft.

 

Žluťák:

Jo, jo, taky podnikatel…  My, podnikatelé, my se nezapřeme!  Budoucnost patří podnikatelům!

 

Kemling:

(vypadá, jako by spatřil hlavu Medusy, boha Abrahamova, George W. Bush-e nebo, jestli je to možné, ještě něco horšího.  Žloutne, zelená, modrá, dostává nachové záchvaty.  Dusí se, sípe, cpe si pod jazyk nitroglycerin a zalévá ho nekřtěným rumem.  Ukazuje na potápěče a potom přes severní cíp Střeleckého ostrova na Kampu)  Ne, ne!

 

Docek:

Jéžišmarjá, pane redaktore, co se vám stalo? 

 

Kemling:

(obrací oči v sloup a klesá na palubu v klasickém aktu omdlévání.  Chrčí)  Ahrrrrr…

 

Žluťák:

Bože, pane redaktore, neumírejte!  Aspoň ne teď a už vůbec ne tady, na lodi!  Když už musíte umřít, umřete si někde jinde!  My nemáme na umrlce pojistku!  Zkomplikujete nám život!  Budeme vám muset vytáhnout ruce z kapes, aby to vypadalo jako pracovní úraz, a hodit vás přes palubu!  Tak jako Johanna!  Pane redaktore, pro Santa Klause, probuďte se!  (K ostatním)  Pan redaktor měl dvě vážný voperace.  Taky má křečový žíly.  Pomozte mu, dyť vidíte, že je v křečích!  (Zpívá)  Železniční vlečka povalila křečka…

 

Kemling:

(probírá se z mdlob a své zamžené oči od potápěče někam doleva, na Kampu, točí.  Chvějící se rukou ukazuje týmž směrem)  Ne, ne, to není potápěč…  To nemůže být potápěč…  Ne, ne, tam, tam!!  Podívejte!  Veliký Jahve!  Veliký Allahu!  Perune hromovládný, přece nedopustíte aby se historie opakovala!  Ne, ne, tam, tam!!

 

Žluťák:

Jakýpak lahve.  Jakápak historie.  To se, redaktorskej, bojíte, že bude nová potopa světa?  Neblbněte, vy byste měl vědět líp  (Ukazuje někam doprava, na Staré město a na z lodi neviditelné Karolinum)  Vy ste študovanej člověk, vy byste měl vědět, že potopa světa je jenom biblická báchorka…

 

Kemling:

(opět napůl v mdlobách)  Ne, ne, tam, tam!!

 

Žluťák:

Von je cvok.  Úplně zcvokovatěl.  Co s ním uděláme?

 

Docek:

Nesuďte nerozvážlivě!  (Dívá se doleva na Kampu a sleduje směr Kemlingových ztrnulých očí a ještě více ztrnulé paže)  Dívám se, dívám, a co vidím?  Kostel sv. Jana Na Prádle.  Matka představená Jana tam zrovna pere prádlo.  Podívejte, je celá nahatá!  Vlnka za vlnkou jí v rozkroku hraje, dudynu pohladí a letí dál do kraje…  Teda ta už tu koupel potřebovala jako koza drbání.  Oh, hle, a tam Tyršův dům, jen střecha z vody čouhá!  Tady je nábřeží, Harantova ulice, taky zavodněná…  A támhle, támhle se brodí nějakej starej dědek a drží za ploutev malýho haranta…

 

Kemling:

(vrací se do něj trochu života)  Ano, ano, ten, ten, tam, tam!! 

 

Docek:

Vidíte, ještě nehoří, ale už přihořívá.  Taky pod kotlem.  Takže tenhle dědek…

 

Žluťák:

No a co?  Na Kryštofa Haranta mně zrovna nepřipadá…  Tenhle má eště hlavu na ramenou.  To bude ňákej vobyčejnej dědek  (Zpívá)  Tenhle starej dědek, byl povodně svědek…

 

Docek:

(jednou rukou ukazuje na dědka, druhou na znovu modrajícího Kemlinga)  Kdepak, tady se jedná vo hlubší souvislost.  Jen se podívejte na pana redaktora…

 

Kemling:

(v křečích, malátně se posadí, z úst mu uniká pěna spolu s nesouvislými vývecy)  Ano, ne, ten, ten, ano, tam, tam!!

 

Scéna:

(sbor za scénou bubnuje do tam-tamů.  Zpívá) 

Chytila patrola prostitutku mladou

a vedla ji nahou tou matičkou Prahou.

Na tom pražským mostě, kurva se jim trhla,

přerazila klandr, do vody se vrhla.

Mladý patrol Hugo skočil za ní směle,

zarazil jí příro rovnou do prdele.

Nad řekou Vltavou jasná luna svítí,

pluje po ní kurva, čuráka má v řiti…

 

Kemling:

(dýchavičně a zmírajícím, zcela nespisovným hlasem)  To není žádná kurva!  To není žádnej vobyčejnej dědek! Ježíši Kriste, Panenko Skákavá…  To je, kurva, František Povondra!  Druhej!  A ten harant, to je jeho vnuk!  Slyšíte, rozumíte?  Povondra!  Povondra!!  Povondra!!!

 

Žluťák:

No a co, tak teda Povondra.  Já zase znal nějakýho Votrubu v Ochozi.  Vo co de?

 

Kemling:

Povondra!  Ten Povondra!  Povondra, syn starýho Povondry co dělal vrátnýho u pana Bondyho!  Povondry, co pustil k Bondymu kapitána…

 

Žluťák:

(S patra)  Hele, redaktorskej, jestli chcete psát reportáž na oprátce, tak jen pokračujte.  Já sem nikdy u žádnýho Bondyho nebyl!  To vám garantuju!

 

Kemling:

(zalyká se a vydává zvuky jako ts, ts, najf, najf)  …kapitána van Tocha!  Vantocha!!  (Žehná se nafukovacím křížem a opět ukazuje před lodní příď, na černou hlavu ve vodě)  Já se snad dám k mohamedánům!  Ne, to není potápěč, to je… (opět se zalyká)

 

Scéna:

(sbor za scénou zpívá)  The time is six o’clock. Hudba dneška, to je rock.  Pivo, to je dobrý mok. To už věděl Petr Vok.  A to nebyl žádnej cvok.  Čelem vzad a vlevo bok!  Kikirykí, kvok, kvok, kvok.  A ta hlava, to je… 

 

Docek:

(opisuje kolem sebe svěcenou křídou kruh, leč v očích mu plane světlo poznání.  Jeho jasný hlas proniká mhou nad Vltavou a přehlušuje hluk lodní i letecké dopravy)  Mlok, mlok, mlok!!!

 

Kemling:

(stále v šoku, ale rád, že mu bylo porozuměno)  Ano, mlok!  Ts, ts, najf, najf!  (Obrací se k Hradu)  Dášeňko, vyčurej se, jedeme do války!  Do nové války s mloky!!  Hr na ně!!  Hr do Perskýho zálivu!  Hospodine, pomiluj ny!  Krleš!

 

Docek:

Pane redaktore, vy mluvíte jako kniha.  (Bez dovolení vezme Žluťákovi z rukou dalekohled a zaostří jej na černou hlavu ve vodě před lodí)  Mlok, říkáte.  Hmm…  Ale můžete mi vysvětlit, proč má ten mlok masku?  Padá mu z voka na voko… 

 

Kemling:

(vyžutí z Dockových rukou Žluťákův dalekohled a přikládá si ho k očím)  Vidím, vidím!!  To není žádná maska!  To je burka!!  (V jeho hlase je cítit obrovskou úlevu)  Oh, bohové, díky, díky!  To není mlok!  Pan Povondra se zmýlil!  Pan Čapek se zmýlil!  (K posádce)  Pánové, před přídí naší lodi se nevynořila hlava mloka, ale hlava muslimské ženy.  Podle platných mezinárodních úmluv, a v duchu Helsinek, ji musíme zachránit!  Naše plavba do Prahy tak splní nejvyšší humanitární cíl: zachránit všechny pražské uzenáče!  (Snaží se mluvit moderní češtinou)  Smoukís fršt!

 

Žluťák:

Souhlasím, pane redaktore.  Už se těším, jak se začnou topit Romové.  To bude přímo romopračka  (Hledá kolem, až najde láhev rumu a záchranné kolo, každé z nich na provaze)  Co jí mám hodit?

 

Docek:

Kolo, kolo!  Rum zachraňte pro nás!

 

Kemling:

Dosti planých řečí!  Neztrácejme čas!  (Vytrhne Žluťákovi kolo z ruky, mohutným rozmachem je vrhne přes palubu, zapomene se ho pustit a padá s ním do vody) 

 

Žluťák:

(Nahýbá si z láhve rumu a povážlivě kroutí hlavou)  Takže historie se vopravdu vopakuje.  Pan redaktor se opět koupe.  Ten je nějakej čistotnej.  Hoďte mu tu záchrannou flašku!

 

Docek:

Nemyslíte, kapitáne, že to je zbytečná investice?  Utopenýmu pomůže rum asi tak jako teplý podvlíkačky  (S těžkým srdcem  uposlechne rozkazu a háže Kemlingovi láhev upoutanou na provazu)

 

Scéna:

(Žluťák a Docek tahají za provazy, Fritz pomáhá jak se dá.  Na palubu vytahují nejprve Kemlinga s flaškou – drží se flašky až mu lezou oči – a potom muslimskou ženu na záchranném kole.  Zcela promáčená burka přilnula k tělu a prozrazuje jeho obrysy.  Navíc, s tváře spadla maska.  Povedení kumpáni si ukazují na postavu a překvapeně se překřikují.  Sbor za scénou zpívá)  Abdaláhu, ser na vláhu!  Sucho se nám nyní hodí, traktoristu máme v lodi!

 

Kemling:

(opět promočený, třesoucí se a nespisovný)  Dyť to není ženská!  To je chlap!  A to tak, že škaredej!  Islámskej traktorista!  

 

Docek:

Tak, tak, pane redaktore.  Má fousy a koule!  (Zpozorní)  Není vám nějakej povědomej?

 

Žluťák:

To bude Usáma bin Ládin.  Máme ho v moci!!  Zatkneme ho a dopravíme přímo na americkou ambasádu!  Ta ještě čouhá nad vodu!  Víte vy, jaká je na něj vypsaná vodměna?  Padesát milionů americkejch dolarů!!  (Upadá do extáze a počítá na prstech)  Za ty vybuduji nové Cyklocentrum a budu tam prodávat nikoliv horská, ale plavací kola!  Ha!  Na Češkovicích si nechám postavit vilu a v Praze hausšíf!  A každýmu z vás koupím malý pivo s velkým rumem!

 

Kemling:

(zpívá)  To se budem príma mít, to se budem príma mít…

 

Docek:

(znalecky)  Na Usámu je nějakej malej a zavalitej.  A vy, kapitáne, vy už kalkulujete jako Čurinka.  Čur…  (Vyděšeně se dívá na postavu, která si sundává falešný vous)

 

Postava:

(Směje se)  Da-ha-ha!  To sem vás, pánové, dostal!  Cha, cha!  Redaktore, dlužíte mi za ten zápisník, ha-ha, za tužky a za gumu!  Teď už s dvěstě a sedumasedumsetáti procentním úrokem!  Dále Vám účtuji dvaadvaceti procentní spotřební daň, přirážku hlavního města Prahy, vltavský poplatek, povodní daň, podvodní daň, rizikový příplatek, dobrovolný příspěvek na utopence z Kursku, povinný příspěvek na první pražský kibbutz, celkem…

 

Povedení kumpáni:

(vrhají se na pravý bok lodi k zachráněné osobě  a řičí v trojhlasu )  Proboha, zřízenec zdymadel Čurinka!!!

 

Fritz:

(také se vrhá na pravý bok lodi a přidává se k hlasovému chόru)  Tschurinka!!

 

Scéna:

(Loď Punkva 8 se pod nerovnoměrně rozloženou váhou naklání na pravý bok.  Sbor za scénou kvílí)  Čurinka, čuri muri fuck, Čur…  (Pak se už ozývá jen hlasité bublání a šplouchání, jako by vysílali přímou reportáž z Titaniku nebo přepojili na italské Benátky)

 

(Celofán):

(v Kanadě, na Kamilce, druhého dne zvečera; čte na Internetu České noviny a huláká na Packu u televize ve vedlejším pokoji)  Já se na to vyseru.  Tady je nějaká zpráva vo tom, že se v Praze utopila loď Punkva 8.  Prej při záchranných pracech.  Vytahovali na palubu člena vlastní posádky plus nějakýho uzenáče.  Převážili se na pravou stranu a všichni zajeli pod hladinu.  (Levo-klikne na detaily)  Pán Bush zaplať.  Nikdo z posádky se neutopil.  Kapitána, nějakýho Žluťáka, našli jak vobjímá návodní stranu sloupu Kamennýho mostu.  Třetího vod leva.  Byl úplně bílej, měl žlutý voči a děsnou žízeň, ale jináč byl živej.  Topiče a kormidelníka v jedný vosobě, jmenujou ho Docek, voda vyplavila na Štvanici.  Vypadal uštvaně, píšou tady, ale krkal a prděl.  Byl přeplaven na Bulovku, kde ho po pár hodinách propustili.  Taky z práce.  Našli mu těžkou cukrovku a doporučili sifon Jančík, s.r.o., jako první pomoc…  Z Bulovky prej vodjel ve vysmoleným koši firmy Mojžíš & Plaváček, Inc.  Podle neoficiálních pramenů rozeslal žádosti o místo syna dcery faraonovy, dále králova zetě a – což je nejpravděpodobnější – místo obchodního příručího v Pražských cukrovarech… 

 

(Packa):    

(přepíná z Channel 69  na 77)  Eště něco?

 

(Celofán):

(furt si hraje s myší a kliká hned vpravo, hned vlevo)  Jo, a nějakej Kemling, taky člen výpravy a snad redaktor, se prej zničeho nic vobjevil  v kanceláři primátora Staroměstský radnice a požádal vo místo hlavního inšpektora kultury.  Byl prej celej promoklej, klepal kosu, ale ta přihláška byla suchá a písmo jasný.  Doporučili ho k psychiatrickému vyšetření – prej se podepsal jako Kemlok.

 

(Packa):

(od televize)  Tady právě jedou National News.  Peter Mansbridge.  Reportáž o povodních v Evropě, jo, a tady sou záběry z Prahy!!

 

(Celofán):

(vyskočí od počítače, letí do jizby, zakopne o práh, svalí se na podlahu, leč přesto vidí a slyší)   The latest news on the fate of the doomed ship Punkva 8 indicate that not all of her crew escaped unharmed.  The dead body of a man, answering to the name of Fritz, was found washed ashore in his native Hamburg.  Although in a considerable state of decay, the carcass was positively identified on the basis of dental records and burnmarks caused by a lightning from the blue sky.  The transnational restaurant giant MacDonald, justly famous for their foul hamburgers, offered to dispose of the carcass at their own profits.

The Home Security Department of the United States heightened the tractorist alert code from yellow to orange.  Tom Ridge, Head of the Department, bravely switched the lights with his own hands.  The Atlantic Division of the US Coast Guard is on the lookout for a rather short and stout man disguised as a woman in a burka – the traditional dress for islamic women.  This man, supposedly a tractorist of Middle East origin, was seen aboard the doomed ship Punkva 8 shortly before she capsized.  According to the FBI,  the name of this person is  “Sýr” (interpreted as either “Sir” or “Cheese”) Anthony Tschurien but he gets around under many aliases.  “Čurinka”, meanig “Fun” or “Pee”, is the most popular one.  Should you notice this person, do not try to approach him.  He may be wet.  Instead, contact your local Dry Cleaners,  Fire Department or directly the FBI or CIA (RCMP in Canada) at the following phone numbers…

 

(Packa):

(vypíná televizi a tulí se k Celofánovi)  Tak jo.  Hlavně, že to dobře dopadlo.  Poď, dáme si na ně pivo!

 

(Scéna):

(Packa a Celofán sedí ve führerovně, popíjejí pivo a zadírají si na tataráku z losa.  Sbor za scénou zpívá)  Sajme, sajme, než nás někdo zajme.  Sajme, sajme, všechno vysajme, se svými názory se netajme…

 

 

--------------------------------------------- OPONA ---------------------------------------------------

(Konečně a definitivně padá)